„Charlotte mi vrátila cigaretu. ‚Když jsi malá, jsi na rodičích závislá. Ale když vyrosteš, bojíš se čím dál víc, že v určité chvíli budou oni závislí na tobě. Dvacet let se staráš o své vlastní děti, a když už konečně vypadnou z domova a ty si můžeš dělat, co chceš, začnou chátrat rodiče. Užila sis jen pár let, kdy ses nemusela o nikoho starat. Starat se a zajímat. O jiné.‘“

Naléhavé generační téma života se svými dospívajícími dětmi i stárnoucími rodiči otevírá novinka z Odeonu, která vyšla v překladu Markéty Musilové. Román A jestli se nezabili… debutující Camilly Barnes, neteře zavedeného britského prozaika Juliana Barnese, tak činí se sarkastickým humorem i čím dál silnější malomyslností – jako ze života.

Vypravěčkou románu je Miranda, mladší dcera stárnoucích rodičů na prahu osmdesátky. Oni rodiče, Britové, žijí na francouzském venkově. Po padesáti letech manželství jsou „zamrzlí v rutině jako Mallory v ledu“. Špičkují se suchým britským humorem, zároveň ale i s hořkostí a stařeckou podrážděností.

Otci táhne na osmdesát, matka je o dva roky mladší. Žijí tu obklopeni stádem dvou lam, osmi kachen, pěti slepic, dvou koček a prastarým mrazákem přeplněným bůhvíčím. Kupříkladu telecími kotletami, uskladněnými tu od roku 1983, které se rozhodně nesmí vyhodit, stejně jako hromada krámů z přístěnku pod schody.

Ten zahrnuje mimo jiné „doživotní zásobu igelitek, sedmnáct načatých