Čínská značka Omoda je na českém trhu něco málo přes rok a společně se značkou Jaecoo odvedly pořádný kus práce. Původní dvojice modelů Omoda 5 a Jaecoo 7 se rozrostla na pětici, auta jsou vidět v ulicích a také vysoko ve statistikách registrací nových osobních automobilů (SDA), kde vystupují společně jako Omoda/Jaecoo. Za prvních pět měsíců letošního roku tyto dvě značky v Česku zaznamenaly 2242 registrací, což je více než Opel a Nissan dohromady a o tři registrace více než etablovaná Cupra.

Do dlouhodobého testu jsme loni v červnu převzali vůz Omoda 5 s klasickým benzinovým motorem. V té době se už nabízela i plně elektrická verze a později přibyl i hybrid. Auto jsme detailně popsali technicky, absolvovali s ním pravidelnou prohlídku s výměnou oleje, představili ho v našem televizním pořadu Svět motorů i samostatném videotestu a tak dále. Celkem se za jeho volantem vystřídalo osm řidičů, z nichž valná část vám teď ve zkratce shrne své hodnocení.

Tomáš Dusil: Technika a rodina

Týden co týden se v redakci střídají auta, většinou nová, čas od času zpestřená o nějakou tu ojetinu. Některá projdou bez povšimnutí, jiná zaujmou více a další si pamatuji i po mnoha letech. Omoda 5 na první pohled zapadá do prvně jmenované kategorie. Pokud by tady byla týden, patrně bych si na ni možná ani nevzpomněl. Jenže v jejím případě tomu bylo jinak.

Vedle krátkých jízd domů nebo za účelem vyzvednutí jiného auta jsem s omodou v loňském roce strávil dvě týdenní letní dovolené. Na té první jsme brázdili šumavské hvozdy v okolí Železné Rudy, na té druhé zase jih Moravu poblíž Znojma. Ačkoliv na první pohled nepůsobí jako nějak prostorné auto, obě dovolené s šestiletým dítětem proběhly zcela bez problému a plné spokojenosti. A to jsme si vařili, takže jsme s sebou brali i nemálo trvanlivého jídla. Dokonce i malá skládací koloběžka se do zavazadelníku vešla. Pravda, plato jsme museli nechat doma a některá zavazadla bylo třeba umístit na zadní sedadlo za řidiče.

O něco obtížnější byla cesta na týdenní zimní dovolenou. Nešlo jen o to, že jsme uvnitř vezli lyže a přeskáče. Také oblečení, navíc objemnějšího, si na zimní dovolenou berete více. Nakonec jsme se ale vešli.

Omoda 5 1.6 TGDI | Zdroj: auto.cz/David Rajdl

Coby řidiči mi vadilo, že sedadlo nebylo možné spustit níže. I v jeho nejnižší poloze mi věnec zakrýval horní část elektronického přístrojového štítu. Za dne na něm převazovala bílá barva, která velmi znesnadňovala čitelnost. Nakonec jsem ale „budíky“ přepnul do nočního režimu, kde se mi četly mnohem snáze. Ovládání rozličných funkcí přes dotykovou obrazovku by mohlo pracovat rychleji, z hlediska přehlednosti je to ale vyřešeno celkem zdařile. Ovládání klimatizace máte stále po ruce, což je pro mě důležité. Rychle jsem si zvyknul i na volič samočinné převodovky coby drobnou páčku na pravé straně sloupku volantu.

Výhrady mám k funkci stěračů, které se ovládají objímkou na levé sdružené páčce. Zejména čidlo deště někdy až příliš dlouho otálelo se setřením skla, bez ohledu na režim nastavení. Na Šumavě, kde skoro denně pršelo celý týden, jsem se s tím natrápil. Nakonec jsem si sklo stíral raději sám manuálně. Připomínky mám také k jízdním režimům. Proč se musel po každém nastartování motoru aktivovat mód Eco? Po zmáčknutí tlačítka pro volbu jízdního režimu tam ale hned skočil Sport, což vám omoda hned zahlásila zvoláním „sport mode“. Režim Normal bylo třeba aktivovat v mém případě pouze na displeji. A opět zvolání „normal mode“.

V parném létu loňského srpna trochu vadilo čalounění sedadel z koženky, které vyvolávalo zvýšené pocení. Raději bych uvítal látkové, i když i to dnes bývá z umělých vláken, zejména u čínských aut.

Po jízdní stránce se Omoda 5 chovala velmi předvídatelně. Občas mi přišlo, že zadní čtyřprvková náprava, koncepčně velmi podobná zavěšení zadních kol vozů Ford Focus a VW Golf, jízdní vlastnosti skutečně vylepšuje. Zejména na nerovné a hrbolaté silnici, kde bych ovšem uvítal o něco komfortnější naladění pérování. Tlumiče tak byly možná až zbytečně tvrdé. Nepříjemně na mě působily také trochu topornější rozjezdy, kdy na přidání plynu vůz zbytečně dlouho váhal, než se rozjel. A rozjezd navíc nebyl zrovna plynulý.

Ačkoliv vůz nevyznívá bez výhrad, celkově se mi Omoda 5 líbila. Klidně bych si ji dokázal představit jako své rodinné auto. Vůz je dostatečně praktický, dobře vybavený a solidně jezdící. Navíc ani pravidelný servis není drahý. Některá řešení (třeba snadno přístupný olejový čistič v podobě kovového válečku) mi připomněla starší vozy značek Peugeot a Citroën. Týdny za volantem Omody 5 tak byly pro mě příjemným zážitkem, jakkoliv ne zcela bez výhrad.

Omoda 5 1.6 TGDI | Zdroj: auto.cz/David Rajdl

Richard Herbich: Otec se nezapře

Auto jsem si vzal na dálkovou cestu s rodinou a je nutné říci, že překvapilo ve více ohledech příjemně. Přeplňovaná šestnáctistovka v kombinaci s automatem poskytla rozumnou pružnost i dynamiku a také solidní spotřebu okolo 6,5 litru na sto kilometrů i s rodinou a bagáží na palubě. Zpracování kabiny je obstojné, obsluha se až na typicky čínskou snahu nacpat i základní funkce typu klimatizace na displej dala zvládat. Chlazení a topení v automatickém režimu pak funguje jako u mnoha dalších čínských značek (MG, BYD, Aiways, Dongfeng) dost orientačně, lepší je používat manuální nastavení.

Interiér se ukázal jako prostorný vpředu i vzadu a také s dostatkem odkládacích ploch a schránek. Za zmínku stojí dvoupatrový středový tunel v přední části a extra objemná schránka pod loketní opěrkou s velmi účinným chlazením.

Jízdní vlastnosti se dají shrnout písmeny O a K. Rozumný komfort, poněkud mdlé řízení, ale na běžné cestování zcela v pořádku. Převodovka měla tendenci motor spíše podtáčet, při jízdě z kopce pak auto samo nepodřazovalo a nebrzdilo motorem, řazení není možné ovlivnit jinak, než volbou jízdních režimů. Kufr s tabulkovými 370 litry je překvapivě použitelný, jako rodinné auto se dá Omoda 5 použít s trochou kreativity jako auto pro čtyřčlennou rodinu s jedním kočárkem, bez něj se pak vejdete v pohodě.

Celkově vzato jde o hodně slušný průměr, což může mnoha zákazníkům vyhovovat zvlášť vzhledem k zcela vyčerpávající standardní výbavě za ceny od 579.000 Kč. Dalším argumentem „pro“ může být solidní servisní síť s přibližně třiceti místy napříč republikou a dlouhá záruka na 7 let nebo 150 tisíc ujetých kilometrů. Palčivou otázku zůstatkové hodnoty při dalším prodeji zodpoví až čas.

Vladimír Kadera: Nic pro autíčkáře

Omoda 5 je auto, ve kterém jsem strávil maximálně pár stovek kilometrů. Nebyl jsem totiž její hlavní tester, a tak na mě jen sem tam zbyla na cestu domů nebo někam za prací. Za těch pár jízd mi toho ale řekla více než dost. Začal bych asi tím, že se mi v ní docela nepohodlně sedělo. Aby se mi neopírala hlava o stropnici, musel jsem si vždy položit opěradlo sedadla jinak než do ideální polohy. I tak jsem ale na silnici koukal moc shora.

Nicméně výbava byla super, to se musí nechat. Infotainment byl vlastně také docela dobrý - nehřál se a nesekal se mi. A ani kvalita zpracování, o které se u čínských aut hodně mluví, mi tu špatná nepřišla. Design vnitřku taky povedený, jen už jsem všechno někde viděl. Trochu mercedes, trochu kia, ale tak nějak nic svého. Nic, co by mi říkalo, že v Číně začali na čistém stole, ale spíše s nákresy dílů o generaci starších evropských aut.

Technika pod kapotou a pod autem byla dost jednoduchá. Spalovací motor nicneříkající. Sice disponoval dostačujícím výkonem na denní popojíždění i jízdy po dálnici, ale prakticky nenabídl žádný charakter. Spotřeba spíše průměrná, jízdní vlastnosti jakbysmet. Komfort sice velmi solidní, ale chování v zatáčkách už tolik ne. K tomu nulový cit ve volantu a řízení s přeposilovaným účinkem.

Omoda 5 1.6 TGDI | Zdroj: auto.cz/David Rajdl

Do zatáček omoda spíše padala, než by je poctivě vykružovala. Zásahy stabilizace byly brzké a náhlé, s výrazným zhoupnutím karoserie v oblouku. No prostě nic pro člověka, co rád řídí. Ale jako auto pro člověka, který se potřebuje přesouvat z místa na místo a na ničem z toho, co jsem uvedl výše, mu nezáleží, tak asi proč ne. U takových aut bude rozhodovat cena, prostor, výbava a design.

Nezlobím se ale. Čínský automobilový průmysl je mladý. Nemůže nabídnout pěti generacemi cizelovaný produkt. Nemá dekády zkušeností, závodních programů, vzestupů a pádů, prodejních hitů ani drahých lekcí. Nemá tradici, o kterou se může opřít. A tohle je u masově vyráběných aut leckdy vidět a cítit víc než u niche supersportů vyráběných v kusech. Nemyslím si, že je Omoda 5 špatné auto. Ale ani mě ničím nepřesvědčila, abych mu dal přednost před něčím z Evropy, Japonska či dokonce z Koreje.

Miroslav Kurel: Ideál českého zákazníka?

Okoda 5 je zajímavým vozem, se kterým čínská značka vstupovala na český trh. Přeplňovaný čtyřválec posílá na přední kola solidních 108 kilowattů přes sedmistupňovou dvouspojkovou převodovku, která sice za jízdy řadí bleskově, ale při rozjezdech občas cukne jako nervózní žák v autoškole. Technickou lahůdkou podvozku je víceprvková zadní náprava, která funguje jako parta sehraných zedníků a drží kola pevně na asfaltu, ačkoliv přeposilované řízení je od reality odtržené jako vize budoucnosti Donalda Trumpa.

Největší slabinou v interiéru zůstává digitální teror v podobě hyperaktivních pípajících asistentů ADAS a absence fyzických tlačítek klimatizace, kvůli které musíte každé banální nastavení lovit v menu displeje. V redakčním testu Světa motorů se ukázalo, že pro racionálně uvažujícího českého zákazníka představuje tato Omoda neotřelou alternativu s dlouholetou zárukou, které sice chybí konečná evropská kultivovanost, ale boduje poctivým motorem a skvělým poměrem ceny a výbavy.

Honza Mička: Stačí to jenom vyladit

Čínské automobilky jsou známé inspirací zejména u evropských automobilek, což mám jako jeden z pamětníků staré doby světových autosalonů pořád v živé paměti. Než jsme se kolikrát například na ženevském výstavišti dostali k představeným evropským novinkám, museli jsme počkat, než si skupiny asijských návštěvníků auta projdou milimetr po milimetru, změří snad i průměr čepiček ventilků, všechno do detailu nafotí a zapíšou.

Práce to byla bezesporu poctivá a přinesla ovoce, protože dnes je na trhu spousta čínských automobilů, jejichž inspirace Evropou je naprosto evidentní. V případě naší dlouhodobě testované omody 5 to byly třeba kryty repráků na dveřích, startovací tlačítko, ovládání oken, zrcátek, světel či volič automatické převodovky, na druhou stranu buďme rádi, že Omoda 5 zmíněné prvky vůbec ještě má. V mnoha čínských vozech už totiž některé z nich nenajdete.

První dojem z Omody 5 je bezesporu pozitivní. Holky jsou z ní naprosto odvařené pro líbivé vnější tvary i luxusně působící interiér, chlapi vás ihned zahrnou otázkami, co to má pod kapotou a kolik to žere. Ve většině případů se podle mě najdou majitelé v řadách mladších řidičů a řidiček, kteří dají na styl, a naopak těch starších řidičů, kterým imponuje dostupnost a dlouhá záruka.

Je ale něco, co se podle mě urychlit nedá a naznačoval to už Vláďa Kadera v jeho komentáři: pokud za sebou automobilka nemá roky dřiny a vývoje množství generací rozličných modelů, projeví se to na výsledném naladění, tak jako v případě Omody 5. To jsou prostě věci, které neurychlíte. Chce to čas, stejně jako dobré víno, rum nebo tvarůžky.

Omoda 5 vypadá na fotkách i ve skutečnosti skvěle, má ale docela necitlivé brzdy, přeposilované řízení s delším převodem, takže si při kličkování v garážích docela zamakáte, v ekonomickém režimu, defaultně zvoleném po každém nastartování, jsou reakce na plyn mdlé, a než se v infotainmentu něčeho doklikáte, tak to docela trvá. Jsou tady sice zkratky, ale ne na všechno – třeba aktivní udržování vozu v jízdním pruhu, pro jehož vypnutí musíte hlouběji do menu.

Výše zmíněné poznámky nezní moc pozitivně, ale od toho jsou tady dlouhodobé testy, aby odhalily radosti i starosti každodenního používání vozu ještě předtím, než si ho někdo za své peníze pořídí. Testy, které poskytují postřehy a doporučení, co vylepšit, aby byl dojem z auta znatelně lepší. Omoda 5 moc zásadních nedostatků nemá a většina z těch uvedených má řešení proveditelné v rámci modelové péče. Cena je slušná, servisní zázemí se rozrůstá, záruka je přesvědčivá, podvozek je komfortní, takže nevidím moc důvodů, pro které se tomuto SUVčku vyhýbat.

Líbí se mi? Líbí, ale osobně bych zřejmě sáhnul po technicky spřízněném vozu Jaecoo 5, které vypadá jako zmenšený Range Rover Sport a má lépe využitelný vnitřní prostor. Cenový rozdíl mezi klasickým benziňákem 1.6 TGDI a 224koňovým hybridem je navíc jen 10 tisíc korun (cena od 639.900 Kč) a téměř dvoulitrový rozdíl v kombinované spotřebě za drobný příplatek stojí.

Omoda 5 1.6 TGDI | Zdroj: auto.cz/David Rajdl

František Pisarovič: Nedat na první dojem!

Nemohu říct, že by mě vnější design, proporce a zvláštně nafouknutý postoj Omody 5 nějak speciálně přitahovaly vyzkoušet, jak jezdí. Dlouhé převisy, vizuálně malá, utopená kola (byť s 18" ráfky) a přeumělkovaná čelní maska ve mně vzbuzovaly spíš opak; nemám prostě rád, když se vysoká SUV hrají na kupé a navíc do toho ještě nevloží moc snahy.

O to větší bylo mé překvapení za volantem. Ne proto, že se v autě sedí až příliš vysoko a akceptovatelný prostor nad hlavou řidiče je spíše atributem mé průměrné výšky, spíš díky překvapivě hodnotně působícímu interiéru a solidní kvalitě zpracování. V kabině to dokonce i hezky voní, nicméně kvalita ozvučení a generický čínský software spojeného přístrojového panelu můj záblesk nadšení zchladil, i když jen lehce. 

Spalovací šestnáctistovka má síly překvapivě dost, jen ji musíte přepnout z jízdního režimu Eco, v němž vždy startuje, do něčeho použitelnějšího. Od sesterských vozů Chery se odlišuje lépe zvládnutým a také dobře odhlučněným podvozkem. Taková klasika čínské prémie: náklony Omodě opravdu nejsou cizí, umí i elegantní přehoupnutí přes větší nerovnosti, má však zároveň talent ty nejmenší otřesy přenášet do karoserie. Je to taková iluze komfortu, kterou lze dosáhnout s jednoduchým podvozkem a nepříliš sofistikovaným laděním.

Pětka ale překvapila vynikající směrovou stabilitou ve vysokých rychlostech, naprosto bezpečným chováním na limitu a dobrým sladěním šestnáctistovky Kunpeng s dvouspojkovou automatickou převodovkou, mimochodem vyvinutou s Getragem. Škoda jen vyšší spotřeby paliva na dálnici. Jako první výstřel značky v Evropě to ale vůbec není špatné a jsem zvědavý na modernizaci.

Zdroj: Autorský text