Americkou sérii NASCAR patrně znáte – osmiválce, ke kterým je připevněný volant, sedačka, rámové šasi a laminátová karoserie. A to je v podstatě všechno; pro závodění to stačí, ať jedete jen doleva, anebo zatáčíte i na druhou stranu. NASCAR má i evropskou sérii, jmenuje se jednoduše Euro Series a o víkendu 29.–30. srpna zavítá do Mostu. Český závodník Martin Doubek v ní sbírá úspěchy s Fordem Mustang.

Přesněji, s něčím, co mustang vzdáleně připomíná. A pod kapotou je fordí motor. Jinak to je přesně tak, jak píšu v úvodu – motor, rám, sedačka, volant, laminát a plexisklo kolem dokola. Jeden ze dvou vozů Martina Doubka má dvě sedačky. A Autodrom Most ve spolupráci s českým zastoupením Fordu uspořádal setkání, při němž jsem se mohl posadit právě na tu sedačku spolujezdce. Nadšeně jsem souhlasil a začal se těšit. Hlavně proto, že jsem ještě nevěděl, co mě čeká. 

Poslední červnový čtvrtek se už začínaly zvedat teploty vysoko nad třicítku v přípravě na překonání historického teplotního rekordu o nadcházející neděli. Na okruhu, kde je to samý asfalt a beton a žádný stín, bylo opravdu horko. Nasoukal jsem se do helmy, přišel k dvousedadlovému speciálu a vyslechl si instrukce, jak se tím malým otvorem, tedy oknem, dostat dovnitř.

Ve zkratce, napřed tam strčíte jednu nohu, pak se chytnete bezpečnostního rámu uvnitř, který pálí, v podstatě si sednete na rám „okna“, který taky pálí, a strčíte dovnitř druhou nohu. Přitom není moc čeho se chytit, ne ani tak proto, že by všechno pálilo, což tedy je pořád pravda, ale protože prostě není nic dost dobře po ruce. Následně se pokrčením kolen nějak nasoukáte dovnitř a doufáte přitom, že se nedotknete něčeho jiného, co pálí ještě mnohem víc než ten rám, neukopnete kolenem nějakou páčku nebo se nezaklíníte tak blbě, že to nepůjde tam ani zpátky.

K ničemu z toho kupodivu nedošlo, takže jsem usedl do sedačky, která, kupodivu, pálila. Asistent mi zapnul čtyřbodové bezpečnostní pásy a já toužebně upíral zrak na dva ventilátory na palubní desce, ať už se konečně začnou točit. Člověk za volantem se zeptal, jestli jsem připraven, nastartoval a vyrazili jsme. Větráčky se neroztočily, ale aspoň proudící vzduch zvenčí – nejsou tady vůbec boční okna, jsou to jen otvory v rámu a laminátové karoserii – nás trochu ochlazoval.

Pro všechny stejný

Mustang pro NASCAR Whelen Euro Series (také EuroNASCAR) má z mustangu ve skutečnosti jen siluetu karoserie, a to navíc jen zhruba. NASCAR je specifický tím, že všechny vozy využívají shodnou trubkovou konstrukci, motor i další techniku, jako např. čtyřstupňovou převodovku s kulisou typu dog leg, pneumatiky značky Hoosier apod. Hmotnost je 1225 kg s kapotáží a právě jen na ní jsou rozdíly, a to spíš jen kosmetické. 

Motorem je atmosférická V8 o objemu 5,7 litru a výkonu zhruba 400 koní. Podobný poměr výkonu ku hmotnosti zvládne leckteré silniční auto, které k tomu navíc má ne čtyři, nýbrž nejméně šest, spíš ale osm rychlostních stupňů, takže že by mě tenhle zážitek odrovnal neskutečnou rychlostí jízdy, říci úplně nemůžu. Na druhou stranu, co vypadá na první pohled pomalu, může se na stopkách ukázat jako rychlé kolo…

Obrovská hlučnost vozu zvenčí není uvnitř takovou ztečí na vaše smysly. Na decibely by to možná vyšlo stejně, ale člověku to přijde tak nějak normální. V závodním autě nesedím poprvé a hluk k tomu prostě patří. Co jsem ale opravdu nečekal, bylo to neskutečné vedro, které v kabině panovalo.

Postupně mi docházelo, co všechno vyzařuje teplo. Není to jen sedačka a „klec“, nýbrž i bočnice „interiéru“, o kterou jsem si spálil loket. Nohy jsem ke konci prvního kola ze dvou musel zvednout z podlahy, protože mě skrz ně a podrážky začínala pálit chodidla. A do toho mi celou tu dobu na ruce – které jsem měl složené v klíně, abych omylem nesáhl na nic horkého – fučel horký vzduch, jako byste otevřeli troubu. Došlo mi, že nic kolem mě nechladne, spíš naopak, a začal přemýšlet, jak bych se soukal ven, kdyby třeba najednou začalo hořet.

Proč se akce pořádá zrovna v Mostě? Je-li vám logo Orion na bocích speciálu povědomé, není to náhoda – jde o ten řetězec prodejen domácích potřeb. Je to česká firma, založená v Litomyšli v roce 1993 rodinou Doubkových. Syn zakladatele Martin Doubek je dnes závodníkem NASCAR Whelen Euro Series v Teamu Orion/Hendriks Motorsport, který má sídlo v Nizozemsku.

Řídil to prvně

Pilot vykružoval jednu zatáčku za druhou a já čím dál víc získával dojem, že na stupně vítězů v závodě tak úplně nedosáhne, mírně řečeno. To se potvrdilo ve chvíli, kdy jsme mým pohledem poučeného laika trochu zbytečně skončili v kačírku. Přesněji, tehdy mi to zbytečné přišlo, ale dojmy těsně po opuštění asfaltu přebily jakoukoliv ideu, kterou jsem mohl mít o příčině – v interiéru se objevilo něco, co mohl být prach z kačírku, ale taky kouř z požáru.

Chvíli jsem přemýšlel, jestli budeme utíkat, pilot ale byl v klidu. Takže to bude spíš ten prach, on má zkušenosti, v kačírku určitě nebyl poprvé ani naposledy, říkal jsem si. Vrátili jsme se na trať a jeli dál, dokončili druhé kolo a vrátili se do boxů. 

Tam započalo vytahování ježka z klece. Trvalo pár sekund, než mi došlo, že se budu muset dostat ven sám, neboť asistenta, který mi pomáhal se dostat dovnitř, nebylo. Nahmatat místo, kde se rozepínají pásy, nebyl velký problém, následně jsem vystrčil hlavu a trup ven oknem, ale co teď? Není se čeho chytit! 

Naštěstí mi někdo poblíž podal pomocnou ruku, a tak jsem se z auta relativně v pohodě dostal. Ve výsledku to bylo snazší než se nasoukat dovnitř a nejméně pětatřicetistupňová teplota okolního vzduchu působila oproti interiéru závodního speciálu jako příjemný chládek. 

Než mi zcela vychladly podrážky bot, trvalo to dobře dvacet minut. Ta dvě kola mě ve výsledku nečekaně vyšťavila a měl jsem dojem, že se chvěju ještě půl hodiny poté, co jsem vystoupil. Nevím, jestli to bylo horkem či nutností držet nohy zvednuté, anebo tím, že „závodník“, který mě vezl, ve skutečnosti vůbec nebyl závodník, nýbrž chirurg a influencer Tomáš Šebek. 

Za volantem toho auta seděl ten den prvně a náš výlet do kačírku nebyl prvním takovým incidentem, který se mu povedl. Podle tiskové zprávy mosteckého autodromu však Šebek neřídil tento závoďák naposledy – do projektu Team Orion/Hendriks Motorsport se zapojí jako testovací jezdec. „Beru to jako výzvu a zároveň jako možnost ukázat lidem, že motorsport není jen o rychlosti, ale také o přípravě, disciplíně a respektu,“ řekl.

Šebek se spolu s další známou osobností, moderátorem Daliborem Gondíkem, zapojí i do závodního víkendu NASCAR Whelen Euro Series v Mostě. Ten nese název Czech Truck & NASCAR Prix, protože součástí budou i závody kamionů, a je v plánu na poslední prázdninový víkend a pár dnů kolem – konkrétně 27.–30. srpna 2026.

Jak Goodyear FIA ETRC, tak i EuroNASCAR odjedou během tohoto víkendu po čtyřech závodech a Martin Doubek, dvojnásobný mistr kategorie Open, se představí samozřejmě také. 

Šebka a Gondíka budou fanoušci moci potkat během závodního víkendu i v rámci doprovodných aktivit připravovaných pro veřejnost. Cílem je nabídnout návštěvníkům víc než jen sledování závodů z diváckých míst – přiblížit jim atmosféru paddocku, závodní techniku, jezdce i osobnosti, které se rozhodly zažít víkend v Mostě aktivně. Do doprovodného programu se proto zapojí také novinka NASCAR Euro Series Run, která v pátek večer otevře závodní dráhu běžcům, fanouškům i rodinám s dětmi. 

Konečně lepší instrukce

Mostecký autodrom je pro mě nejbližším skutečným závodním okruhem a nebyl jsem na něm prvně. Dosud vždy jsem však jezdil v nějakém vláčku, jehož vedoucí vůz řízený zkušeným instruktorem měl za úkol hlavně jet tak, aby nikdo neskončil mimo trať. Až nyní se mi tedy dostalo řádného vysvětlení, jak se jednotlivé zatáčky v Mostě jezdí.

Kromě pojízdné pece popsané výše totiž byla možnost se po okruhu svézt také zcela ve vlastní režii za volantem sériových mustangů GT a Dark Horse. Nemohl jsem jí nevyužít – a přibral jsem kolegu motoristického novináře, který se tady opravdu vyzná, aby mi poradil, co dělám špatně.

Samozřejmě, potřeboval bych tu trénovat hodiny, dny a týdny, abych třeba dokázal co nejrychleji projet „hokejku“, kterou jsem zatím vždy přebrzdil o pár desítek km/h. Už základní instruktáž, že vrcholy zatáček jsou většinou až hodně daleko, kde brzdit, kudy jet na brzdách, kde se naopak dá držet plný plyn a které zatáčky mám spojit do jedné, se však ukázala velmi efektivní. Za volantem dvou různých nových mustangů jsem stihl možná i patnáct kol.

Silniční Ford Mustang GT je také novým osobním autem Martina Doubka. Není první, už od loňského srpna jezdí žlutým mustangem GT sedmé generace s jeho jménem na dveřích. I tenhle vůz byl k vyzkoušení na trati, jak ukazují fotky, a Doubek před několika dny převzal nový kus. Oproti dosavadnímu, žlutému je tu důležitá změna – nový, šedý je vybaven manuální převodovkou.

Zdroj: Autorský text | foto: Autodrom Most | video: Marek Bednář/Auto.cz