V osmdesátých letech minulého století přišel a zase odešel nespočet malých automobilek, které chtěly udělat díru do světa. Jednu takovou založili v Monaku dva nespokojení inženýři automobilek Peugeot a Alpine. Gerard Godfroy a Claud Poiraud vytvořili vlastní vůz interně označovaný MVS, který v roce 1984 představili na Pařížském autosalonu.

S dvoumístným kupé klínovitého tvaru byli docela úspěšní. Napřed se pod jeho kapotou objevil čtyřválec od Peugeotu z modelu 505 Turbo umístěný uprostřed, ten se však nakonec dodával pouze pro italský trh. Jiné země a varianty dostaly vidlicový šestiválec PRV (Peugeot, Renault, Volvo).

Podvozek pomáhal naladit slavný závodní jezdec Jean-Pierre Beltoise, vítěz Velké ceny Monaka ve formuli 1 v roce 1972. Do roku 1992 bylo vyrobeno 225 kusů s různým objemem motoru i různými verzemi a karoseriemi, včetně kabrioletu.

Nejextrémnější verzí byl vůz s označením 400 Trophy, který se od roku 1992 účastnil vlastní závodní série nazvané The Gentleman Drivers Trophy po vzoru závodní série Ferrari Challenge nebo Porsche 944 Turbo Cup. Ve své době vlastní závodní sérií značky předváděly schopnosti svých silničních modelů.

Na prodej je nyní jeden z 73 vyrobených kusů modelu 400 Trophy, který se dochoval v původní závodní specifikaci. Ta ve své době vyšla majitele na 700.000 franků, což by dnes bylo přibližně 2,75 milionu korun. Dalších sto tisíc franků (čtyři sta tisíc korun) stálo přihlášení do závodní sezóny, po jejíž trvání zajišťoval tovární tým majitelům kompletní servis.

Venturi 400 Trophy (1992) | Zdroj: Animoya Garage

Závodní série vydržela čtyři sezóny, přičemž v každé z nich se konalo 6 závodů. Venturi prodalo celkem 73 kusů modelu 400 Trophy. Z třílitrového šestiválce PRV produkoval model díky dvojitému přeplňování 304 kW (408 k) a byl schopný dosáhnout rychlosti až 280 km/h. To bylo o 5 km/h více než v té době dražší (silniční) Ferrari 348 ts.

Tato rychlost sice nestačila na legendární Ferrari F40, které je schopné jet rychlostmi převyšujícími 320 km/h, přesto si však Venturi 400 Trophy díky svému designu vysloužilo přezdívku “Francouzské F40”. Má totiž podobný tvar, a to včetně integrovaného zadního křídla.

Díky své závodní historii se model 400 Trophy dostal také do herních titulů jako Gran Turismo nebo Scud Race. Pokud se s ním chcete z nostalgie projet, není třeba to dělat skrz obrazovku. Vůz s podvozkem číslo 57, který byl vystavený na Pařížském autosalonu v roce 1992 a který si zachovává závodní specifikaci (předpokládá se, že minimálně 13 vozů bylo po skončení závodní série automobilkou konvertováno k silničnímu použití), je totiž momentálně na prodej.

Cena není malá, prodejce animoyagarage za něj požaduje 385.000 dolarů (lehce přes 8 milionů korun), ovšem jedná se o unikát ve skvělém stavu. Až do roku 2006 byl používaný zcela minimálně, načež jej pořídil stávající majitel, který s ním jezdil pouze na vybrané automobilové akce.

Venturi 400 Trophy (1992) | Zdroj: Animoya Garage

A to nejen statické, ale také závodní, v roce 2015 se tento konkrétní kus zúčastnil tří závodů GT Classic ve Francii, kde prokázal svou spolehlivost a konkurenceschopnost. V roce 2016 prošel revizí turbodmychadel a byla provedena kompletní repase převodovky. Prodejce doporučuje komplexní servis pro náročnější použití na závodním okruhu, které je stále možné.

Tento kus je totiž prodáván s technickým průkazem a je způsobilý pro závodní sérii Masters Endurance Legends a také pro další historické závodní série veteránů po celé Evropě, jako jsou GT Classic a Le Mans Classic.

Součástí prodeje jsou také zakázkové kopačky Nike Dunks s motivem „Yacco“ (stejný jako na autě), dobové brožury s motivy Venturi a pamětní fotoalbum auta s výrobním číslem 57. Není jasné, jaká je trajektorie zájmu ani hodnoty modelu značky, která na trhu sportovních automobilů vydržela 16 let.

Automobilka stále existuje, v roce 2000 (a následně znovu v roce 2020) totiž společnost změnila majitele. Na přelomu milénia ale změnila své zaměření na elektromotory a její automobily slouží spíše jako testovací prostředí pro vyvíjené technologie. Ty úspěšně našly své místo například ve formuli E nebo ve vesmírných vozítkách.

Tyto úspěchy sice s historickými sporťáky mají pramálo společného, ovšem jejich hodnota zdánlivě roste. Před třemi lety se červené Venturi 400 Trophy prodalo zhruba za 4,5 milionu korun, letos v lednu jiné dosáhlo na částku 7,7 milionu korun. Cena toho s číslem 57 zdánlivě odpovídá tomuto trendu.

Zdroj: Animoya Garage, Drive