Americká pravice v těchto týdnech podává další důkaz své tradiční neschopnosti vykonávat vliv ve sféře popkultury. Elon Musk a pár dalších lidí vedlo vytrvalou kampaň proti filmu Christophera Nolana Odyssea. Výsledek? Odyssea se už týden po premiéře zřejmě zaplatila a je na dobré cestě předčit fenomenální úspěch předchozího režisérova filmu Oppenheimer.

Elon Musk se v některých sférách života, mezi nimiž se tedy nyní ocitl film, chová – nebudeme se ostýchat použít snobský termín – jako primitiv. Své tažení odstartoval ještě v době, kdy film on ani nikdo jiný neviděl, čistě na základě drbů, pocitů a částečně mylných informací o obsazení. Filmovému světu do té doby očividně nikdy nevěnoval zájem, až teď náhle zjistil, že je tu něco takového jako film a jeho vliv, a soudí, že by filmy měly odpovídat jeho nezformovaným představám. To je zřejmé z jeho zmatečných představ o fungování Hollywoodu, ale i konkrétně z toho, že Nolan by mohl být režisér, který mu konvenuje. Jeho tvorbu nelze obvinit z toho, že by byla v ideologickém smyslu „woke“ či „protizápadní“, naopak jeho Dunkerk je poklona válečnému odhodlání britského národa, do jaké by se dnes jen tak někdo nepustil. Zároveň má Nolan sklon k filmovým rébusům, jež konvenují generaci odkojené videohrami, a jeho film Interstellar je rozpracováním přesvědčení drahého Muskovi – že lidstvo nemůže zůstat navždy připoutáno k planetě Zemi.

Zároveň v téže době Musk jiný film propagoval – jmenuje se Citizen Vigilante a natočil ho Uwe Boll. Tento německý režisér měl velmi dobrou kariéru s filmy žánru nazývaného anglickým jménem exploitation, dokud daňové a technologické změny (konec trhu s DVD) nezničily jeho byznysmodel. Pro ilustraci uveďme tři momenty z jeho kariéry:

V roce 2006 zorganizoval Boll ve Vancouveru boxerský zápas se svými nejostřejšími filmovými kritiky, všech pět soupeřů porazil.

V roce 2008 údajně Boll prohlásil, že skončí s filmařinou, když petice, která ho k tomu vyzve, získá milion podpisů; petice vznikla, ale získala jen 353 tisíc podpisů a Boll prohlásil, že i kdyby petice uspěla, stejně by neskončil.

Jeden ze dvou dokumentárních filmů, které o něm byly natočeny, se jmenuje Fuck You All: The Uwe Boll Story.

Citizen Vigilante je standardní, či spíš substandardní příspěvek do žánru o mstitelích, kteří vzali právo do vlastních rukou, jehož kanonickými exempláři zůstávají snímky ze 70. let Dirty Harry s Clintem Eastwoodem a Death Wish s Charlesem Bronsonem. Zatímco v dřívějších dobách svázané ruce policie a zkorumpovanost politiků chránily jen běžné zločince a násilníky, v Bollově podání jsou těmi, jež dostihne suplující spravedlnost, barevní migranti v Evropě.

To je důvodem, proč film zprvu v Německu nezískal od samoregulační organizace FSK tzv. rating, což není přímo zákaz, ale je prakticky nemožné bez něj film promítat a inzerovat (v opakovaném řízení film rating nakonec získal). To je cenzura typická pro dnešní Německo a jako takovou je třeba ji odsoudit – z důvodu principiálního významu svobody projevu, nikoli kvůli dílu samotnému.

O tom se dozvěděl Elon Musk a filmu dal publicitu, když ho na dva dny umístil na Twitter. Efekt se dostavil – film se rázem ocitl v první desítce žebříčku streamovacích platforem Apple TV a Amazon Prime Video. Ale efekt to byl krátkodechý, pokud jsme byli schopni zjistit, na Apple TV film už v první desítce není a na Amazonu není ani v první stovce.

Je pravda, že film není dostupný na platformách v ČR, což bude souviset spíš s distribučními právy než s cenzurou. Film jsme si opatřili způsobem, který v řadách potenciálních zájemců dnes ovládá prakticky každý. Po jeho zhlédnutí – tedy prvních čtyřiceti minut, pak už jsme proklikávali a nechápeme, jak ho dokáže někdo dobrovolně dokoukat do konce – se přikláníme k hypotéze, že celá kontroverze byla předem připravený marketingový tah, bez něhož by o film nikdo nezavadil. Německý trh byl pro Bolla od počátku bezvýznamný, film byl natáčen v angličtině a v USA, kde jsou jim nějaké německé ratingy ukradené, se volně promítá a streamuje. Německo se jen Bollovi postaralo o marketing.

Cílová skupina se vyjasní hned v prvním záběru filmu. Jsou jí ti Američané, kteří mají velkou starost o Evropu a její záhubu způsobenou invazí migrantů z třetího světa – a zároveň o ní mnoho nevědí. Velký nápis na plátně ohlašuje, že dějištěm je EVROPA, ale z městské scenerie za ním okamžitě víme, že je to specificky Chorvatsko. Nápis Rijeka, kterého si naše oko ihned všimne, nemůže být nikde jinde a chorvatské nápisy v ulicích po celou dobu filmu to potvrzují. Poznají to miliony, ne-li desítky milionů Evropanů.

Američan to ovšem neví, neví ani, že Evropa není jednolité teritorium zaplavené migranty, nýbrž jsou v ní různé země a v těch na východě Evropy se cizinci neusazují už desítky let tak jako na západě a ani migrační vlnu v roce 2015 si tam nepustily. Neví ani, že kdyby chtěl populista natočit film o nepřizpůsobivé menšině tmavé pleti v nějaké východoevropské zemi, vybral by si úplně jiné etnikum.

Hlavní hrdina – hraje ho Armie Hammer, jediné mezinárodně známé jméno ve filmu – je Američan jménem Sanders, který se ocitá v nejmenovaném Chorvatsku, protože zde nedávno po otci zdědil majetek. Sanders je nemovitostní rentiér, což je způsob života, kterého si, pokud víme, technologičtí podnikatelé v Silicon Valley moc neváží. Pokud zrovna neuděluje drsné lekce migrantským násilníkům a nekontroluje své nemovitosti, vidíme ho při velmi omezené škále aktivit. Posiluje, shromažďuje zbraně pro blížící se konfrontaci s policií (zejména z množství zásobníků do samopalů oči přecházejí), natáčí videa s moudrými proslovy a monitoruje jejich dopad na internetu. Do mobilu kouká opravdu v každý okamžik, kdy nemusí dělat něco jiného, v tom je tento výjimečný muž stejný jako mnoho jeho současníků včetně Elona Muska. A ještě, abychom nezapomněli, projíždí nejmenovaným Záhřebem různými luxusními automobily německé výroby, ale taky jezdí MHD, zřejmě aby narazil na migranty jezdící na černo.

Toto vše dělá převážnou část filmu, neboť toho zabíjení migrantů vlastně zas není tolik. Některé jejich skupiny jsou i smíšené, bílo-barevné, zřejmě nebylo snadné najít v Chorvatsku dost arabských a černošských herců. Svou reputaci hrdiny mstitele obdivovaného na sociálních sítích měl již na začátku filmu vybudovanou. Teď ji jen přiživuje monology na videu, jako například: „Co kdyby všechno, co vás učili, byl naprostý nesmysl? Co když měl tohle Nietzsche na mysli, když řekl, že na vrcholu hory moudrosti panuje samota a chlad? Je to místo bez vnucené morálky, bez falešného náboženství a politiky. Místo bez člověkem vytvořenými nástroji útlaku, jejichž jediným účelem je vás ovládat. Podívejte, pokud chcete tvrdou, nepřikrášlenou pravdu, řeknu vám ji. Můžeme změnit dějiny…“ A tak dále, tisíce lajků.

Ve filmu je jedna skutečně znepokojivá scéna a obejde se bez pytlíků umělé krve. Sanders navštíví jednu ze svých nemovitostí, v níž sídlí bordel. Tak provede jeho inspekci. Vybraná pracovnice je vstřícná a Sanders spokojeně souloží, když tu upoutá jeho pozornost cosi u stropu. Uvolněná omítka a plíseň. Když se klient sprchuje, vyvětráš potom? vyzvídá u prostitutky. Protože když ne, v místnosti se koncentruje vlhkost a plíseň se bude dál rozlézat, poučuje ji a chvíli to vypadá, že ho představa plíživé nečistoty a degradace rozrušila natolik, že vytáhne zbraň a rozstřílí všechno kolem. Na okamžik zavládne atmosféra, z níž promlouvá vskutku cosi fašistického. Ale Sanders se uklidní a místo hysterické střelby jen prostitutku ojede zezadu.

Film nemá žádný skutečný příběh, dalo by se říct, že je vyprávěn formou flashbacků, ale ty jsou tak ledabyle spíchnuté dohromady, že nelze říct, co bylo „předtím“, co „potom“ a co je „teď“, protože ten film žádné skutečné „teď“ nemá.

Má taky velmi omezený výrazový rejstřík. Střídá se dost omezený repertoár záběrů, které jsou stále stejné – Sanders někam mlčky hledí, jiná postava někam mlčky hledí, Sanders točí volantem jeda neznámo kam, zásobníky se hromadí – aniž by kamkoli posunovaly jakýkoli děj. Je to neuvěřitelně laciné a ploché. Z reálných záběrů z ulic západoevropských velkoměst, takových, jichž je všude plno, získáte daleko barvitější, intenzivnější prožitek toho, co působí v Evropě migrační krize. Žádný takový ikonický obraz, který by se mohl měřit třeba s fotografií černého šílence vraždícího nožem Irynu Zaruckou v americkém Charlotte, ve filmu nenajdeme. I Okamurův chirurg z dovozu je působivější.

Toto Elonu Muskovi a lidem, kteří film chválí, není dáno poznat. Na filmu opakovaně vyzdvihují, že „ukazuje pravdu“. Ten film žádnou pravdu neukazuje, a to především proto, že nejintenzivnější zážitek z něj je zážitek umělosti, falše. Falše ve výrazových prostředcích, jež vás zaplaví ještě dřív, než se vůbec dostanete k těm falším faktografickým. Film je předurčen zapůsobit na lidi, kteří se ve skutečnosti nedívají na film. Sekvence velmi primitivních signálů v nich aktivuje jejich hotovou pravdu: Evropa zaplavená migranty, státní orgány vás před nimi nechrání a jsou naopak jejich spolupachateli – a pak už potřebují velmi málo. Už jen přitakávají, spokojeni, že někdo „říká pravdu“.

Většina lidí chce víc, a proto film z žebříčků zmizel tak rychle, jak se na ně dostal. Elon Musk mezitím oznámil, že Citizen Vigilante 2 bude „ještě lepší“, ale hlavně chystá vlastní produkci Odyssey, vyrobenou AI, která teprve ukáže „pravdu“. Mezitím se na knižním žebříčku Amazonu dostaly na přední příčky překlady Homérovy Odysseie. Nolan udělal pro dědictví západní civilizace mnohem víc než Musk.