ÚHEL POHLEDU: Čtvrtletník „The European Conservative“ je skutečně konzervativní a skutečně evropský. Jeho šéfredaktor, náš dobrý přítel Alvino-Mario Fantini, z něj za deset let jeho existence udělal výraznou publikaci. Já jsem jedním ze Senior Editorial Advisors, spolu např. s Johnen O’Sullivanem a Rogerem Scrutonem. Články v jarním čísle 2026 napsali např. Angličan Anthony Daniels, Maďarka B. H. Pulay, dánský teolog I. Thranholm, portugalský filozof N. Lebreiro přednášející na univerzitě v holandském Leidenu, Fin S. Rohner, slavný Francouz Renaud Camus, Ital A. Garzoni, Argentinec di Sospiro, Němec Stefan Korte a řada dalších.

Je pěkné, že je v tomto čísle uveřejněn i velmi pozitivní článek o Dominiku Dukovi v souvislosti s jeho úmrtím. Vnímali ho velmi pozitivně v řadě míst Evropy.

Obsah časopisu, který má 130 stránek, se nedá reprodukovat. Dovolím si uvést alespoň několik tezí, které mne zaujaly. Editor Fantini nazval svůj úvodník „A Continent, Not a Commons“. Odkazuje v něm na slavný článek Garretta Hardina z roku 1968 „The Tragedy of Commons“, ve kterém tehdy autor přesvědčivě vyargumentoval, že to, co je společné, je nadužíváno a zneužíváno. Článek byl už tehdy polemikou s imigrací (ale patřil do neomalthusianského proudu myšlení). Text Fantiniho – v souladu s řadou dalších článků v tomto čísle časopisu – vyzývá k organizaci reemigrace.

A. Daniels kritizuje environmentalisty a říká, že jim o životní prostředí jde tak málo, jako šlo marxistům o blahobyt každého jednotlivého proletáře. Významná část časopisu je věnována myšlenkám Renauda Camuse a jeho konceptu „Replacement“, což je název jeho známé, ve Francii skandalizované knihy. Camus nemluví jen o migraci, ale – obecněji – o replacement, o „nahrazení“ či „vyměnění“ celé civilizace, což považuje „za nejdůležitější a nejzávažnější fenomén současné západní Evropy“ (str. 42). Camus uvádí zdánlivě triviální tezi, že je dnes v Evropě „nepochybně více Afričanů a Asijců, než kdykoli bylo Evropanů v Africe a Asii“ (str. 47). S Renaudem Camusem jsem se setkal před mnoha lety v Paříži, když byla představována francouzská verze naší knihy „Stěhování národů“. Chvíli jsme si psali. Je důležité, že někdo takový vůbec je, ale nemohu říci, že bych s ním ve všem souhlasil. Je osamoceným bojovníkem proti všem.

Velmi jsem se poučil z článku o Enochu Powellovi, o známém radikálním britském politikovi, který nepochybně výrazně ovlivnil britskou politiku v závěrečných desetiletích 20. století. (Zemřel v roce 1998.) Měl problémy s oběma hlavními britskými politickými stranami, obě považoval za řízené elitami, nikoli členskou základnu. Silně vystupoval proti akceptaci masové migrace, nepochybně vůbec jako první ve Velké Británii. To bylo tak mimořádné, že ho Heath vyhodil ze své stínové vlády už v 70. letech.

Powell byl také hlavním oponentem vstupu Velké Británie do tehdejší EHS, ačkoli to britští konzervativci v té době většinově chtěli. Na rozdíl od labouristů. Po desetiletích svého členství proto demonstrativně vystoupil z Konzervativní strany. V článku se říká, že by „bez Powella nemohla nastat thatcherovská revoluce“ (str. 59). Své – jako populistické označované – postoje obhajoval argumenty, že se bez populismu nedá provést změna, neboť změna vyžaduje „charismatického lídra, který přímo osloví masy“ (str. 59).

V časopise je i anotace na knihu o pontifikátu papeže Františka jako o nejhorším papežovi v historii (str. 61), o knize „Merkel‘s Legacy“ Geralda Grosze, v níž byl uveden i můj několika stránkový příspěvek, o knize „Kaputt: The End of the German Miracle“, a i o pro mne velmi nepřesvědčivé knize lídra francouzské strany Národní sdružení Jordana Bardelly. Nemyslím, že je to konzervativní.

Stálé téma konzervativců je boj s progresivismem a s wokeismem. Základní tezí prosazovanou v časopisu je, že porazit tyto ideologie „potřebuje více než politiku“ (str. 86), že se to nedá vyřešit rychle a že je to multigenerační úkol. Nejsou rychlá vítězství. Proto je třeba časopisy, jako je The European Conservative, číst.