Kdo by nemiloval Alfu Romeo 155 V6 TI, která se v devadesátých letech proháněla po okruzích v šampionátu vozů DTM. Automobilka ji vyvinula jako kladivo na německou konkurenci a uspěla. V roce 1993 s tímto vozem vyhrál šampionát Nicola Larini. Řada nadšenců si jistě přeje řídit tento stroj na běžné silnici a nyní budou mít možnost.

Italský malosériový výrobce SGT Automobili vzal tuto ikonu a transformoval ji do současné doby. Nejedná se o pouhý restomod ani upravený vůz. Auto bylo vyvinuté od základu za pomoci moderních technologií, materiálů a pravděpodobně vysoce hodnocené platformy Giorgio z Giulie Quadrifoglio.

Tým vývojářů tvoří Stefan Lo Bartola, designér Emanuel Bomboi a Diego Iodice. Design vozu navazuje na dobovou legendu, ale karoserie byla nově vyvinutá jako torzně tuhý monokok z vysokopevnostní oceli, hliníkových slitin, karbonu, kevlaru a karbotitanu. Výsledkem je torzní tuhost o 25 procent vyšší než v případě základní architektury. K tomu pomohlo i odstranění zadních dveří, které jsou nyní pouze naznačené.

Díky závodnímu stylu přesahuje délka karoserie pět metrů. Model 55-SGT měří úctyhodných 5050 mm se šířkou 1995 mm a výškou 1400 mm s rozvorem náprav 2820 mm. Příď má klasický vzhled s výrazně vystouplým nárazníkem s rozměrným splitterem ve spodní části. Ten navazuje na široké blatníky vytvářející otvor za předními koly, jehož úkolem je usměrňování obtékajícího vzduchu v této sekci.

Sestava pokračuje prahy s přívodem vzduchu k brzdám a celou senzaci zakončuje zadní nárazník s karbonovým difuzorem se čtyřmi koncovkami výfuku. Výše najdeme LED světelný pás s integrovanými větracími otvory od podběhů kol. Na víku kufru se tyčí třídílný zadní spoiler. Ten v kombinaci s difuzorem a zakrytováním podvozku generuje přítlak 460 kg při rychlosti 230 km/h. Klasicky vypadající kola s průměrem 20 palců jsou od OZ Racing a obouvají pneumatiky Michelin Pilot Sport Cup 2 v rozměru 275/35 ZR20.

Vzhledem k použité platformě nepřekvapí pod kapotou usazený vidlicový šestiválec s dvojitým přeplňováním o objemu 2,9 litru z Giulie Quadrifoglio. Řidič má k dispozici tři výkonové mapy motoru, které dodávají od základních 383 kW (520 k) přes 412 kW (560 k) až po 456 kW (620 k) výkonu. Motor také točí až 7800 otáček za minutu, což je mnohem více oproti sérii.

Toto jsou výkony základní verze Stradale, ale objednat si budete moci i ostřejší Trofeo naladěné na 552 kW (750 k) s 800 Nm točivého momentu dostupnými od 2750 otáček za minutu a hmotností nižší o 100 kg. Podle toho se také odvíjí brzdová soustava. Základní verze využívá set od Bremba, výkonnější pak sadu SGT s 395mm kotouči na přední nápravě.

V obou případech dostanete osmistupňový automat ZF a volitelný pohon všech kol. Rozdělování výkonu se dá nastavit v poměru 50:50 až po 20:80 ve prospěch zadní nápravy, ale lze také veškerou sílu posílat pouze na zadní kola v „drift“ režimu. Stejně variabilní je také podvozek, kde si lze nastavit dvojité příčné rameno s elektromagnetickými tlumiči s proměnlivým tlumením od -5 do +5 úrovně.

Dvoumístný interiér je domestikovanou podobou závoďáku použitelného v běžném provozu. Najdeme tu digitální přístrojový štít, volant s airbagem, ergonomická sedadla Sparco, pravděpodobně vypůjčená z Giulie Quadrifoglio, dvouzónovou klimatizaci a moderní bezpečnostní systémy. Naopak tu nejsou zadní sedadla ani multimediální zařízení s dotykovou obrazovkou. Místo něj najdeme karbonový panel sladěný s palubní deskou, který je posetý hliníkovými spínači od výrobce Ergal.

Jak název modelu 55-SGT napovídá, vyrobeno bude pouze 55 kusů za dosud nespecifikovanou částku. U řady nadšenců tak sice svezení po okreskách zůstane nadále jen snem, ale je pozitivní, že hrstce se přání splní.

Zdroj: Autocar, Motor 1, SGT Automobili