Na nečekaně akcelerujícím souboji o zrušení mediálních poplatků a navázání České televize a Českého rozhlasu na státní rozpočet jsou důležité dvě roviny. Jedna je věcná a druhá symbolická.

Klíčové jsou obě, začněme tou druhou.

Vládní strany vtrhly do funkcí ve Strakově akademii, na ministerstvech i ve Sněmovně s vervou, která zaskočila jejich odpůrce, včetně politické opozice. O deset měsíců později výrazným způsobem prohrály senátní i obecní volby. Lidé, kteří přišli hlasovat, vcelku jednoznačně odmítli všechny tři partaje tvořící Babišův kabinet, tedy ANO, Motoristy a SPD.

Koaliční politici měli na výběr ze dvou základních reakcí na volební výprask: přibrzdit, udělat si důkladnou analýzu toho, co se stalo, a přizpůsobit výsledku další postup. Anebo ještě víc přišlápnout plynový pedál a uzmutí si státu, pozorovatelné od voleb na mnoha rovinách, dále urychlit.

Překotné a pokoutní zařazení změny financování veřejnoprávních médií na sněmovní schůzi včetně mimořádného projednávání o víkendu svědčí o tom, že volí druhou strategii.

Optika mimořádnosti projednání je přitom důležitá.

V rubrice Komentáře dáváme prostor různým úhlům pohledu, které nemusí vyjadřovat stanovisko redakce.