Deník Československá republika o případu referoval 18. března 1927. Psal: »Vasil Rošinec sloužil u 19. pěšího pluku, od kterého dvakrát sběhl. Zdržoval se v lesích a horách podkarpatských, žil i v Polsku, a když v září 1925 zdržoval se u svého otce, zabil výstřelem z pušky četnického strážmistra Zelenku, který se chtěl přesvědčiti o jeho totožnosti.

Četníkům, kteří jej pronásledovali, nepodařilo se Rošince dopadnouti a on stal se postrachem obyvatelstva. Dopaden byl teprve 17. srpna 1926 pastýři na planině „Talpusika“ a odevzdán četníkům z Brustury.«

Dne 15. března 1927 stanul vrah Rošinec před divizním soudem v Užhorodě, kde se zodpovídal ze sedmi zločinů. Soud ho uznal vinným a poslal ho na šibenici. V seznamu osob popravených za dobu existence Československa ale uveden není. Případ se podobá kauze zběha Nikoly Šuhaje z Koločavy. Ten zpracoval spisovatel Ivan Olbracht v knize Nikola Šuhaj loupežník. Podkarpatská Rus byla v letech 1919 až 1938 součástí ČSR.