Mnoho lidí po rozvodu upřednostňuje život v nesezdaném svazku. V případě úmrtí však pozůstalý partner nezíská pozůstalostní důchod a majetek primárně dědí děti. Na situaci nemá vliv ani společně splácená hypotéka. Jak lze tato rizika ošetřit?

Pro případ úmrtí jednoho z partnerů je svatba velmi důležitým finančním zabezpečením. Vdovský (vdovecký) důchod lze totiž při splnění věkové podmínky pobírat trvale. Bez splnění podmínek se však vdovský (vdovecký) důchod pobírá pouze jeden rok. V červnu činil průměrný sólo vyplácený vdovský důchod 13 760 korun a průměrný sólo vyplácený vdovecký důchod 12 622 korun.

V případě nároku na dva důchody současně, například vlastní starobní a právě vdovský (vdovecký) důchod, se však vyplácí z nižšího důchodu pouze polovina procentní výměry.

Manželka (manžel) má ale samozřejmě nárok na dědictví i ze zákona s dětmi zemřelého manžela z předchozího vztahu, protože je v první dědické třídě, což je zásadní rozdíl oproti družce (druhovi).

V první třídě dědiců jsou dle § 1635 občanského zákoníku zůstavitelovy děti a jeho manželka (manžel), každý z nich dědí stejným dílem. Před samotným dědickým řízením se však vypořádá SJM (společné jmění manželů).

Družka (druh) tak ze zákona dědí pouze v případě, že zůstavitel neměl děti. Spadá totiž až do druhé, případně třetí třídy dědiců. Podmínkou také je, aby spolu žili alespoň rok ve společné domácnosti a buď o ni pečovali, nebo byli finančně odkázáni na jeho příjem.

Zatímco dědictví si po sobě mohou zajistit partneři závětí, tak nárok na pozůstalostní důchod partneři po sobě mít nebudou, zde institut manželství obejít nelze. Při sepisování závěti by měli partneři pamatovat na skutečnost, že děti jsou nepominutelní dědicové, které nelze až na specifické a legislativou stanovené případy zcela vydědit.

• Nezletilé dítě musí dostat alespoň ¾ svého zákonného podílu.
• Zletilé dítě musí dostat alespoň ¼ svého zákonného podílu.

Pokud v praxi partneři splácejí společně hypotéku, je v naprosté většině případů tato nemovitost napsaná na oba. V katastru nemovitostí jsou tak vedeni jako spoluvlastníci dané nemovitosti (domu, bytu, pozemku…). Každý z nich pak vlastní jednu polovinu.

V případě úmrtí jednoho z partnerů pozůstalý partner pochopitelně o svoji polovinu nepřichází, druhou polovinu však zdědí děti zemřelého partnera. Takové spoluvlastnictví je následně velmi nepříjemné, zvláště pokud spolu neměli dobré vztahy.

Vyplacení je často v takových případech finančně nemožné a zabránit druhé straně například v prodeji spoluvlastnického podílu nemusí být možné.

Hodnota spoluvlastnického podílu je pak z důvodu značného omezení s nakládáním s danou nemovitostí výrazně nižší, než by byla polovina z celého vlastnictví. Neřešení bytové situace ještě za života tak často končí jediným možným východiskem – nuceným prodejem celé nemovitosti a vystěhováním. Pozůstalý sice nepřijde o peníze za svou polovinu, ale reálně přijde o domov.

S ohledem na všechny finanční a právní záležitosti je nejlepším řešením svatba, která jediná chrání nejenom majetek, ale zajišťuje i nárok na pozůstalostní důchod. Pro možnost čerpání vdovského nebo vdoveckého důchodu se přitom délka manželství nesleduje. V případě dědictví ze zákona je manželka (manžel) v první dědické třídě s dětmi z předchozího vztahu.

Kvalitní smlouva o životním pojištění je velmi důležitá, protože přináší jistotu nejen pro případ zdravotních problémů, ale i smrti. Obmyšlená osoba ve smlouvě dostává peníze ze smlouvy bez ohledu na dědické řízení. Tato částka totiž do dědického řízení nespadá. Obmyšlenou osobou může být samozřejmě i partner nebo partnerka.

Během života je možné se svým majetkem nakládat libovolně, darovat nemovitost lze i partnerovi (partnerce). U nemovitostí se často podmiňuje darovací smlouva se současným zřízením věcného břemene dožití, které je jistotou pro dárce, že v dané nemovitosti stráví zbytek života, tak jak je zvyklý.

Život pouze „na psí knížku“ je v případě úmrtí finančně nezodpovědný k přeživšímu dlouholetému partnerovi. Zejména pokud měl zůstavitel děti z předchozího vztahu. Vhodné je proto mít vše ošetřeno po právní stránce. S ohledem na čerpání vdovského (vdoveckého) důchodu je však řešením pouze svatba.