Ve své poslední generaci se Volkswagen Caddy mírně oprostil od tvarů předchozích dvou a zejména design zadní části nebyl zpočátku každému po chuti. První modernizace, kterou “caddyna” prodělala v roce 2024, jí prospěla a dnes testovaná varianta Edition v pěkném červeném lakování s černými doplňky mu vysloveně sluší.

Na týdenní test jsme tentokrát dostali krátkou variantu ve verzi ještě před letošním faceliftem, který drobně vylepšil interiér. Je v bohaté výbavě a přes své kompaktní rozměry může zcela bez problému zastat funkci rodinného auta. Vpředu svítí pěkným LED světelným podpisem a světla fungují dobře také v noci.

V levém předním blatníku najdeme u plug-in hybridní verze dvířka nabíjecí zásuvky, jejichž ovládání je mechanické, snadné a port uvnitř má kryt s chytře vymyšleným madélkem. Hrdlo nádrže najdeme na stejné straně, z důvodu vyrovnání tlaků je však nutné jej otevřít tlačítkem, zde umístěným ve dveřích řidiče.

Největší výhodou modelu Caddy oproti již neprodávanému touranu byly vždy boční šoupací dveře. Ty poskytují praktický přístup do druhé řady sedadel (z obou stran). Na jejich trochu zvláštní klice, kterou mačkáte “zevnitř” namísto táhnutí směrem k sobě, najdeme stejně jako vpředu senzor pro bezklíčový přístup.

Zde Volkswagen vůbec nešetřil a komfortu i designu to prospělo. Design kliky totiž nehyzdí nelakované tlačítko, nýbrž je bezklíčový přístup integrován velmi prémiově pouze jakousi prohlubní v zadní části kliky, jak jsme zvyklí z osobních modelů značky.

Za zmíněné kontroverze při uvedení nové generace mohly zejména rozměrné vertikální svítilny vzadu. Mají výrazný světelný podpis a této barevné specifikaci sluší, jakkoli jsem sám zpočátku nebyl jejich fanouškem.

Testujeme krátkou variantu, takže otevření vzhůru vyklápěného víka zavazadelníku ukáže sice docela velký a hlavně vysoký prostor s pravidelným tvarem, ale jsou tu i věci, které bych u Volkswagenu nečekal. Ta první souvisí právě se zmíněným výklopným víkem zavazadelníku – při silném dešti totiž voda z jeho hrany kape na plastovou nákladovou hranu a odráží se do zavazadelníku. Nepříjemné.

Volkswagen Caddy 1.5 TSI PHEV Edition | Zdroj: auto.cz/Jakub Šuplata

Možná právě proto, že jde o hezky vybavený lifestylový kus ve variantě s krátkým rozvorem, je totiž pohodlí na místě prvním a praktičnost dodávky až na druhém, ne-li třetím. Podlaha zavazadelníku je pokryta kobercem a nemilé překvapení nastává, když chci v autě převézt dva metry dlouhou matraci.

Pravé zadní sedadlo lze totiž sklopit i vyjmout a manipulace s ním je jednoduchá, ale sedadlo spolujezdce vpředu už pořádně sklopit nejde, a především nejde posunout dostatečně vpřed, aby v krátkém caddy vzniknul prostor dlouhý přes 2 metry. To je bohužel daň za pohodlí a ergonomii příplatkových sedadel ErgoComfort.

Výsledkem je nutnost převézt delší předměty úhlopříčně, což ale znamená, že je potřeba vyndat levé zadní dvojsedadlo. Ano, opravdu v takto hezky vybaveném autě nejsou zadní sedadla individuální a dělená v poměru 40:20:40, nýbrž 60:40. Dvojsedadlo lze také sklápět i vyndat, ale manipulace s ním je v jednom člověku téměř nemožná a ve dvou přinejmenším zbytečně složitá.

Sedadla jsou však na pohled hezká, mají můj oblíbený potah z mikrovlákna "Artvelour", s jehož snadnou údržbou a velkou výdrží mám skvělé zkušenosti z passatů minulé generace. Za velmi dobrá považuji také zmíněná příplatková přední sedadla ErgoComfort, ze kterých ani po dlouhé cestě nic nebolí. Tomu pomáhá také příjemně vysoký posez.

Skvělá je podélně posuvná loketní opěrka vpředu, naopak vzadu (zřejmě kvůli komfortu prostředního pasažéra) pro změnu zcela chybí. V interiéru také nenajdeme bezdrátovou nabíječku pro mobilní telefon, což je u nového auta trochu zarážející. Tradičně však na zadní straně předních sedadel jsou sklopné stolky.

Praktických vychytávek je tu víc, například úložné schránky z tvrdého plastu nad hlavami řidiče a spolujezdce  (bez příplatku je caddy možné objednat bez nich). Ty se ale nepříjemně ozvou při zavírání slunečních clon. Nechybí dnes již vymírající střešní madla, a to ani u řidiče.

Volkswagen Caddy 1.5 TSI PHEV Edition | Zdroj: auto.cz/Jakub Šuplata

Pozitivní jsou také obrovské kapsy předních dveří, bohužel znovu bez polstrování, ale naprosto bez problému každá z nich pojme dvě velké lahve o objemu 1,5 litru. Z tvrdých plastů je v interiéru vyhotoveno víceméně vše, ovšem u modelu Caddy to lze obhájit snadnou údržbou a velkou výdrží takového řešení. S tím ale kontrastuje koberec na podlaze, který zase není příliš vhodný do nákladového prostoru. Tvrdé plasty lze také jen složitě obhájit při pohledu do standardního ceníku plug-in hybridní varianty; s aktuální slevou je to už něco jiného. Alespoň loketní opěrky na dveřích jsou naštěstí měkčené a hlavně uvnitř nikde nic nevrže ani nedrnčí.

Design palubní desky se nápadně podobá golfu osmé generace, což spolu nese minimálně jednu výhodu. Haptický ovladač světlometů sice nefunguje lépe než fyzická tlačítka či typický otočný ovladač ze starších modelů, ale alespoň se nachází přímo vedle digitálního přístrojového štítu. Řidič díky tomu periferně vidí, zda má rozsvíceno, nebo nikoli, případně čím svítí. Když už jsme přišli o kontrolky světel v displejích, musíme být rádi i za toto.

Zmíněný digitální přístrojový štít má úhlopříčku 10" a funguje úplně stejně jako v jiných modelech Volkswagen. Zobrazované informace je možné konfigurovat skrz centrální displej a nabízí několik přehledných zobrazení, která jsou sice jednoduchá, ale přehledná.

Po modernizaci, kterou Volkswagen pro model Caddy představil teprve před pár týdny, uvnitř najdeme velký centrální displej o úhlopříčce 12,9" s nejnovější verzí softwaru a podsvícenou ovládací lištou.

V testovaném voze byla ještě starší varianta infotainmentu s 10" obrazovkou a bez podsvícené ovládací lišty, osobně s tímto systémem ale problém nemám. Zrcadlení telefonu fungovalo bezproblémově, asistenti se vypínají dostatečně jednoduše a pod displejem jsou kromě ovladače výstražných světel čtyři haptické klávesové zkratky.

Ty celé ovládání významně usnadňují a po zmíněné modernizaci interiéru bohužel zcela zmizí. To některé zákazníky může přimět ke koupi některého ze skladových vozů, stejně jako menší plocha displeje, která je více zakomponována do tvarů palubní desky.

Testovaná verze VW Caddy 1.5 TSI PHEV pojí přeplňovaný zážehový agregát 1.5 TSI EVO s elektromotorem a baterií o využitelné kapacitě 19,7 kWh (já jsem z 0 na 100 % na rychlonabíječce dobil 21,898 kWh za 44 minut). Baterie je oproti předchozí verzi téměř dvojnásobná a v případě jejího poškození ji lze snáz (a tedy i levněji) opravit.

Celkový výkon 110 kW (150 k) je více než dostatečný, zvláště pokud jste pamětníkem motorů 1.9 SDI a 1.6 MPI ve třetí generaci modelu Caddy. V čistě elektrickém režimu je caddy nádherně čiperný, zejména po městě.

Spojení s šestistupňovou dvouspojkovou převodovkou ODD EVO je také bez výhrad, dříve se některé modely potýkaly s cukavými rozjezdy, zde je však elektromotor žehlí a celá jízda je velmi plynulá. To platí také o přechodu mezi jízdou na elektřinu a na spalovací motor, občas obě pohonné jednotky dokonce spolupracují.

Je však potřeba počítat s tím, že spalovací motor udržuje relativně vysoké otáčky, což s sebou nese nejen nepříjemný hluk i vibrace, ale také relativně vysokou spotřebu. Na dálnici to není o nic lepší a na šestý převodový stupeň točí motor přibližně 3000 ot./min při 130 km/h a o 400 více při 150 km/h. Pokud jedete s vybitou baterií a vaše cesta je po D1 z Brna do Prahy, počítejte se spotřebou klidně kolem devíti litrů.

Tohle je jeden z hlavních problémů plug-in hybridních vozů – cesta někam, kde nemůžete nabíjet. Při takové cestě sice nejste limitováni dojezdem, ale taháte s sebou zbytečně těžkou baterii. Například plug-in hybridní pohonná jednotka koncernu Stellantis zvládá skvěle i v takové situaci dobíjet baterii spalovacím motorem a rekuperací, a následně na elektřinu také co nejvíce ujet. V testovaném caddy to tak dobře bohužel nefunguje a i při mírném dobití baterie například z kopce jelo následně při dálniční rychlosti téměř vždy na benzin.

Když ale baterii máte kde nabít, což je možné výkonem až 40 kW na stejnosměrné rychlonabíječce nebo 11 kW střídavým proudem, pak se vám odvděčí až 117 km čistě elektrického dojezdu. Uvedené číslo je hodnota uváděná dle normy WLTP, není ale žádný problém dostat se nad 100 km reálného dojezdu.

Dokonce mi jednou baterie ukazovala čistě elektrický dojezd 130 km s potenciálem navýšení o další 2 km. A klidně bych tomu věřil, když se s caddy jezdí plynule a s rozumem, umí být i relativně úsporné. Z Českých Budějovic do Prahy jsem po D4 dorazil se spotřebou 3,2 l/100 km a 12,2 kWh. Bez nabíjení a s otočkou do Brna a následně do ČB je to samozřejmě úplně jiná situace, tam se průměrná spotřeba benzínu vyšplhala na 8,2 l/100 km.

A přesně proto je při koupi jakéhokoli plug-in hybridního auta extrémně důležité zvážit, zda člověk dokáže využít benefity, které pramení z možnosti dobíjení. V mém případě s chalupou vzdálenou přibližně 87 km od domu a možností nabíjení na obou koncích této cesty takové auto dává smysl. Ovšem mou otázkou je, proč Volkswagen stále ještě nevyrábí čistě elektrické caddy – jízda v elektrickém režimu mi přišla opravdu dobrá a připojení spalovacího motoru mi rozhodně nechybělo.

Volkswagen Caddy 1.5 TSI PHEV Edition | Zdroj: auto.cz/Jakub Šuplata

Co mi naopak chybělo, bylo lepší rozpoznávání dopravních značek. Adaptivní tempomat totiž reaguje na maximální povolenou rychlost v nadcházejícím úseku a automaticky na ni zpomaluje či zrychluje. Pokud rychlost bere z mapových podkladů, poté by bylo dobré tyto podklady aktualizovat. Nejednou se mi totiž stalo, že auto začalo zpomalovat na místě, kde žádná změna rychlosti nebyla. A to klidně ze 130 na 80 km/h.

Připomínám však, že se bavíme o verzi před poslední modernizací – po faceliftu již můžou být mapové podklady lepší a tento problém nebude tak velký. A samozřejmě, pořád lze tuto funkci přebírání rychlosti v nastavení vypnout.

Plug-in hybridní caddy sice kvůli baterii není nejlehčí variantou, ale zase má relativně nízké těžiště. Baterie je navíc umístěná uprostřed mezi nápravami, takže na ztrátu trakce na přední nápravě netrpí tolik jako dřívější plug-in hybridní passaty GTE.

Caddy je také jízdně příjemně neutrální, v zatáčkách drží směr a na nerovnostech neodskakuje. Co se týče podvozku, vlastně není moc co vytknout. Ani rozměr pneumatik není nijak přehnaný, takže jízda je i na rozbité cestě dostatečně komfortní, jakkoli podvozek je zejména oproti francouzské konkurenci typicky tužší.

Ještě je třeba myslet na aerodynamický hluk, který se odvíjí od tvaru relativně vysoké karoserie a jejího nemalého prosklení. Na okresních cestách není ani při jízdě čistě na elektřinu nijak nadměrný, při dálniční rychlosti se však oproti vzpomínanému golfu i touranu tvar karoserie i menší míra odhlučnění pochopitelně projeví.

Volkswagen Caddy je ve své poslední iteraci stále tím všestranným společníkem, který vás nenechá ve štychu při práci ani s rodinou. Testovaná verze Edition je zaměřena spíše na rodinné použití, při kterém oceníte praktický interiér i na poměry malých dodávek velmi dobrý podvozek.

Nedosahuje sice variability vozů dnes téměř zaniklé třídy malých MPV, ale díky zbylým kvalitám mu to není těžké odpustit. Plug-in hybridní motorizace je příjemně sladěná a díky reálnému dojezdu přes 100 km na elektřinu a možnosti relativně rychlého dobíjení na cestách může vyhovovat širokému spektru zákazníků.

Nyní mu také výrazně pomáhají akční ceny, za ceníkovou cenu 1,4 milionu korun totiž tato motorizace smysl opravdu nedává. Aktuálně však v akčním ceníku verze Life začíná s plug-in hybridní motorizací od 919.900 Kč, resp. 819.900 Kč s využitím “Volkswagen e-dotace” ve výši 100.000 Kč. Standardem je prodloužená záruka výrobce 2+3/200 000 km.