„Zasahujeme Putina tam, kde ho to bolí nejvíce: odřezáváme finanční zdroje, na které spoléhá při financování války,“ řekla nejvyšší představitelka EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Kaja Kallas k novému, 21. unijnímu balíku sankcí proti Rusku, jenž byl včera konečně schválen (co obsahuje, najdete níže).

Dohoda samotná – a možná ještě výmluvněji náročná vyjednávání v zákulisí – ale poodhalila neustálé trhliny v politické jednotě, jež jinak tvoří základ nejambicióznějších sankcí v historii EU.

Spory o obsah nejsou ničím novým: vyjednávání o tom, co do sankcí zahrnout a co vyškrtnout, provází přípravu každého balíčku už od samého počátku. Vždy se najde země, která s něčím zkrátka nesouhlasí, a vyjednává se do té doby, dokud ze svého veta neustoupí nebo se země nedohodnou jinak.

Tentokrát se však rozhovory protáhly a posledním státem, který jednání blokoval, se stalo Řecko bojující za výjimky pro svůj námořní průmysl.

Athény požadovaly úlevy, které by jejich firmám umožnily pokračovat v transportu ruského zkapalněného zemního plynu do zemí mimo Evropskou unii. Argumentovaly tím, že takové omezení by Rusku v praxi vůbec neuškodilo, zato by poškodilo řecké firmy.

Evropská komise nakonec dala Řekům za pravdu: „Ocitli jsme se v situaci, kdy bylo jasné, že lodě, které dnes vlastní provozovatelé z EU, by kvůli finančním mechanismům spojeným s jejich pronájmem velmi rychle přešly pod čínské firmy. Jinými slovy, zákaz bychom sice měli, ale na toky ruského zkapalněného plynu by dopad neměl.“

Řecko tedy získalo roční výjimku a v přepravě ruského plynu bude pokračovat minimálně do příštího roku, kdy to diplomati EU zase dostanou na stůl.

Obecně ale platí, že přepravci z EU smějí obchodovat s ruským LNG pouze v rámci smluv uzavřených před začátkem celoplošné ruské války proti Ukrajině, tedy před únorem 2022.

Původní návrhy obsahovaly (už