Český trh práce se rozštěpil do dvou naprosto odlišných světů. Zatímco zaměstnanci v IT a marketingu těží z flexibility a moderního přístupu, lidé ve výrobě, pohostinství či stavebnictví zažívají tvrdou realitu bez perspektivy. Unikátní průzkum Wellbeing Index, který v průběhu celého roku 2025 shromáždil více než 9 150 autentických hodnocení od českých zaměstnanců, ukazuje, co lidi v práci skutečně drží a proč z firem hromadně odcházejí. 

Celkový obraz českého trhu práce přitom není na první pohled nijak dramatický – průměrná spokojenost dosáhla hodnoty 3,24 z 5. Podle autorů průzkumu z portálů JenPrace.cz a JenFirmy.cz však toto číslo skrývá spíše střízlivou stagnaci než otevřené nadšení. „Většina zaměstnavatelů v Česku zatím nepracuje systematicky s dlouhodobým wellbeingem, rozvojem lidí a zaměstnaneckou zkušeností. Výsledkem je pocit stagnace a omezených možností,“ vysvětluje datový analytik a manažer portálů Michal Španěl. 

Zásadním zjištěním indexu, který hodnotil jedenáct oblastí od mzdy po pracovní zázemí, je hluboká propast mezi tím, jak zaměstnanci vnímají své kolegy a jak hodnotí management. Pracovní kolektiv se ukázal jako jedna z nejsilnějších kotev, která drží lidi na pracovišti. Naopak vedení a firemní systém jsou hlavním zdrojem frustrace. V kvalitativních komentářích se nadřízení objevují v negativním kontextu dvakrát častěji než v pozitivním. 

„Data ukazují, že lidé jsou schopni mít velmi dobré vztahy se svými kolegy a zároveň silně nedůvěřovat systému a vedení,“ doplňuje Španěl. Zaměstnanci na šéfech nejčastěji kritizují neférový přístup, špatnou komunikaci, aroganci a absolutní nedostatek uznání. Nepomáhá ani skvělý tým – pokud selhává kultura vedení, atmosféra na pracovišti se rychle hroutí. 

Ačkoliv jsou mzdy a benefity nejčastějším terčem kritiky, z pohledu celkové spokojenosti překvapivě nehrají hlavní roli. Výše platu funguje podle analytiků jako čistě hygienický faktor. Když jsou peníze vnímané jako nespravedlivé, spokojenost okamžitě prudce klesá. Vyšší částka na výplatní pásce ale sama o sobě dlouhodobou spokojenost v práci nezaručí. V pozitivních komentářích navíc Češi oceňují spíše to, že výplata chodí pravidelně a včas, než její samotnou výši. 

Tradiční benefity v posledních letech kvůli vysoké inflaci výrazně ztratily na hodnotě a zaměstnanci si na ně stěžují několikanásobně častěji, než je chválí. Naopak nejlépe hodnoceným benefitem je home office, který lidé hodnotí velmi pozitivně a nejčastěji ho zmiňují i jako hlavní návrh na zlepšení ze strany zaměstnavatele. 

Průzkum vyvrací mýtus, že lidé dávají výpovědi kvůli nudné náplni práce. Češi považují své úkoly za poměrně rozmanité a tento faktor dopadl v hodnocení velmi dobře. Paradoxně má ale na celkovou spokojenost nejnižší vliv. Klíčový problém totiž leží jinde – v chybějícím kariérním růstu a slabém vzdělávání, které dlouhodobě patří k nejhorším parametrům. 

„Lidé velmi často neodcházejí proto, že by je práce nebavila. Odcházejí proto, že v ní nevidí další krok ani dlouhodobou perspektivu. Chybějící kariérní cesty a slabé investice do rozvoje talentů vytvářejí pocit slepé uličky,“ varuje Michal Španěl. To se ukazuje jako fatální selhání v době technologických změn, kdy je přeučování zaměstnanců (upskilling a reskilling) pro firmy klíčovou konkurenční výhodou. 

Data jasně ukazují rozdělení trhu na dvě pracovní reality. Na jedné straně stojí premianti z informačních technologií, finančního sektoru, produktového řízení, marketingu a práva. Na druhé straně se prohlubuje frustrace v pohostinství, stavebnictví, dopravě a výrobě, kde lidé trpí kvůli fyzické náročnosti, nulové flexibilitě a nízkým investicím do wellbeingu. 

„Nejspokojenější zaměstnanci sedí u počítače, nejvíce frustrovaní pracují ve výrobě nebo zajišťují provoz,“ shrnuje tvrdá data analytik. 

VIDEO: Ze dne na den jsem smazala celé menu, na nálepku drahé dorty jsem alergická, říká cukrářka Fabešová ve FLOW. 

Zajímavé srovnání přinesly regiony. V souboji dvou největších měst zvítězilo Brno, které s hodnocením 3,36 z 5 mírně překonalo Prahu (3,30 z 5). Brno podle analýzy těží z pozice silného IT hubu s kvalitními univerzitami, který ale netrpí tak extrémními životními náklady jako hlavní město. Praha naopak své zaměstnance vyčerpává zdlouhavým dojížděním, drahým životem a vysokým stresem z rychlého tempa. Vůbec nejnižší spokojenost v zemi vykázala Olomouc společně s kategorií menších měst, kde se negativně kumuluje efekt nižších výdělků a omezených kariérních možností.