Co ji vede k tomu, že bere za svůj boj za rovnoprávnost žen a proč je třeba na nenávist reagovat empatií? Nejen to vysvětlovala zpěvačka Katarzia v krátkém, ale působivém rozhovoru, který s ní vedl během akce Právničky na Jatkách moderátor Jaroslav Kramer. Katarzia byla jednou z protagonistek večera, která nejen sama vystupovala, ale zároveň je autorkou hudby k představení Cirku la Putyka Rest in Euphoria, jehož vybraná čísla tvořila umělecký obsah jedinečné události.

Zpěvačka, herečka, feministka, co tě vystihuje nejvíc?

Nejvíc asi člověk, který má rád lidi a zajímá se o ně. Proto jsem i trošku feministka. Nebo bych spíš měla velmi hrdě říct, že jsem feministka. Ale velmi empatická a ohleduplná vůči mužům, aby sis nemyslel.

Děkuji. Já jsem zase muž velmi ohleduplný ke všem feministkám, což se v dnešní době také nenosí. Když jsme spolu mluvili, zmínila si, že tě dlouhodobě zajímá téma ženských práv. Co konkrétně?

Spíše mě to téma zajímá celkově. Jsem ze Slovenska, a myslím si, že mezi Českem a Slovenskem je rozdíl v tom, že my jsme mnohem patriarchálnější a víc sexistický stát. Dokazují to stále i statistiky, nejen co se týče výšky platu. Dnes jsem četla, že 61 procent dotázaných mužů na Slovensku si myslí, že žena nemůže být lídryní, protože je příliš emotivní. Je fantastické se potom dívat na to, jakými lídry jsou muži, hlavně tedy momentálně ti slovenští.

Ale pro mě je to i takové osobní téma. Moje babička byla žena, kterou týral její manžel alkoholik. A já znám více takových slovenských příběhů, které jsou poměrně časté, kdy v generacích našich babiček byl muž alkoholik a žena zůstávala v domácnosti a byla psychicky nebo ekonomicky týraná.

Pokud o těchto tématech veřejně hovoříš, zvažuješ, za co bys případně mohla dostat společenský hejt a jestli vůbec stojí za to něco takového dělat?

Hejt mi vůbec nevadí. Spíš si myslím, že před deseti lety jsem byla radikálnější a možná v něčem až příliš ostrá. Dnes se snažím komunikovat víc empaticky, aby bylo jasné, že nejsem proti všem mužům, ale že vidím potřebu o tomto tématu nahlas mluvit pro dobro celé společnosti.

Dej nám nějaký tip, jak na to.

Myslím, že vy možná víte o mnoho lépe než já, jako na to, ale celkově je to těžké. Domnívám se, že v dnešní době se hlavně Rusku nelíbí, když budeme v Evropě emancipovaní a když ženy budou rovnocenné mužům. A světová situace celkově je katastrofální, když se třeba podíváme na to, jak se chová k ženám Donald Trump. Tak bychom mohli jmenovat asi do nekonečna.

Jak je tomu v umělecké sféře? Setkávají se tam ženy stále se sexismem a jak velký je to problém dnešní doby?

Zaleží na tom, v jaké sféře, protože těch je v umění mnoho. Já se pohybuji hlavně v undergroundové hudební scéně, kde jsou všichni levicovými feministy, ale vím, že v mainstreamu už je to trochu jinak. Osobně se málokdy setkám s tím, že by byl ke mně někdo sexistický, ale snažím se dívat na společnost jako na celek a myslet i na lidi, kteří nejsou v umění, jsou třeba z jiných sociálních vrstev.

Úplně závěrem: máš za to, že je v dnešní době stále ještě místo pro empatii a citlivost v širším společenském prostoru?

Podle mě potřebujeme prostoru pro empatii a citlivost stále víc a víc. I když je těžké dostávat pořád nějaké rány a hejty, tak o to víc mi přijde důležité snažit se podívat se na to i z úhlu pohledu lidí, kteří hejt vytvářejí. Myslím, že je důležité reagovat na trolly a hnusné komentáře s odstupem, nadhledem a klidně, i když je to náročné. Ale my musíme být vzorem. Platí to i v osobních životech, protože to, jako se chováme k svým partnerům, rodině, k blízkým, je také velmi důležité.