Ve sněmovně se projednává zákon, který do českého práva převádí evropská pravidla pro spotřebitelské a nebankovní úvěry. Současně se řeší také směrnice o platformové práci, tedy pravidla pro lidi, kteří pracují přes aplikace, například v rozvozu jídla. Obě normy mohou podle Roda významně ovlivnit podobu českého trhu práce i dostupnost krátkodobého financování pro část domácností.

„My jsme úspěšní v tom, že nakonec vždycky implementujeme,“ říká Rod v podcastu Business Club e15. Připomíná, že podle analýzy Hospodářské komory má zhruba 80 procent legislativních norem schvalovaných v Česku původ v evropské legislativě. Samotné směrnice ale podle něj nejsou hlavním problémem. Tím je česká tendence přidávat k nim další omezení.

„Co nám jde skvěle, a musím říct skvěle v uvozovkách, je to, že si rádi k evropské směrnici přihazujeme vlastní podmínky a vlastní regulační opatření,“ říká Rod. Směrnice podle něj už svým názvem ukazuje směr, kterým by se regulace měla vydat. Česká praxe ale často vede k tomu, že si stát nastaví přísnější podmínky, než jaké evropské právo vyžaduje. „Pokud směrnice říká: Doporučujeme 100 a my si dáme natvrdo 500, protože chceme být papežštější než papež, tak to zkrátka pro ekonomiku generuje náklady,“ dodává.

Legislativní kutilství

Podle Roda má české legislativní kutilství tři zdroje. Prvním je úřednická úroveň, kde se evropské agendy ujme státní administrativa a doplňuje ji podle vlastního výkladu. Druhým je politická debata, v níž chtějí politici demonstrovat aktivitu a ochranu voličů. Třetím a podle Roda klíčovým faktorem je slabé hodnocení dopadů. „Nedělá se dobrá a robustní dopadová analýza toho, co ta regulace způsobí,“ říká ekonom. Výsledkem jsou podle něj návrhy založené na dojmech, vágních slibech a na politické naivitě.

Právě u spotřebitelských úvěrů podle Roda hrozí, že regulace může mít opačný dopad, než jaký slibuje. Debata se vede mimo jiné o zastropování RPSN u nebankovních půjček. Záměrem je ochrana spotřebitele, zejména nízkopříjmových domácností. Pokud se ale strop nastaví příliš nízko, část poskytovatelů může z trhu odejít a lidé, kteří neprojdou bankovním scoringem, budou hledat peníze jinde.

„Regulace nabídky nijak neomezí stranu poptávky,“ upozorňuje Rod. Potřeba koupit novou lednici, zaplatit dětem vybavení na tábor nebo vyřešit krátkodobý výdaj podle něj nezmizí jen proto, že legální poskytovatel půjčky odejde z trhu. „Ten člověk buď bude muset potlačit svoje preference, anebo půjde za někým, kdo mu půjčí. A to je obava z černého trhu,“ říká.

Rizikem jsou podle něj lichváři, neregulované online půjčky ze zahraničí nebo růst zastaváren. V těchto případech se klient může dostat do horší situace než u legálního poskytovatele, protože stát nad takovou transakcí nemá kontrolu ani o ní nemá data. „Zákonodárce by se měl vždy snažit, aby byl maximalizován počet transakcí v oficiální ekonomice, kde dokáže poskytovatele kontrolovat, penalizovat, pokutovat a regulaci upravovat podle dat,“ říká Rod.

Nedostatečná argumentace

Kritizuje také způsob, jakým se v Česku stanovují konkrétní parametry regulace. U spotřebitelských úvěrů se mluví o snížení stropu RPSN pod 50 procent, například na 48 procent. Podle Roda ale není jasné, proč právě toto číslo. „Pokud říkáte 48, tak byste měl být schopen naprosto jasně vysvětlit, proč ne 47 nebo 49,“ říká. Přesvědčivé vysvětlení podle něj nezaznělo ani v dopadové analýze.

Dobrá regulace by podle Roda měla začínat měřitelnými cíli. Nestačí říkat, že zákon ochrání spotřebitele, omezí lichvu nebo sníží počet exekucí. Navrhovatelé by měli dopředu říct, o kolik se má konkrétní jev zlepšit a v jakém čase. „Chci slyšet, že do tří let počet exekucí z nesplacených spotřebitelských úvěrů klesne o tolik a tolik procent,“ říká Rod. Stejně tak by podle něj mělo být jasné, jak se úspěch zákona po několika letech vyhodnotí.

Podle Roda je problém, že dopadové analýzy často připravují ti, kdo změnu sami navrhují. Přirovnává to k situaci, kdy by si autor diplomové práce psal posudek na vlastní text. Stát se podle něj navíc málokdy vrací k tomu, aby po několika letech vyhodnotil, zda zákon skutečně splnil sliby. „Tady se rozjede vlak s názvem legislativní změna a ti, kteří ho rozjeli, berou jako jediný možný výsledek a úspěch to, že vlak dojede do cíle,“ říká.

Platformová práce

U směrnice o platformové práci je Rod opatrnější. Gold plating podle něj v tomto případě není tak výrazným rizikem jako u spotřebitelských úvěrů. Trh práce se podle něj mění a stát musí počítat s tím, že mladší generace bude chtít pracovat jinak než v tradičních zaměstnaneckých vztazích. „V budoucnu budeme potřebovat opravdu každou hodinu práce bez ohledu na to, jestli nám zapadá do tradičních škatulek zaměstnaneckých vztahů,“ říká.

Největším problémem pro firmy podle Roda nejsou jen přísná pravidla, ale hlavně jejich nečitelnost. Byznys se podle něj dokáže přizpůsobit i náročnější regulaci, pokud ví, proč přichází, jaký má cíl a že pravidla nebudou každé dva roky nahodile měněna. „Pro byznys je nejhorší právě ta nečitelnost,“ říká Rod. Pokud změny přicházejí na základě emocí a bez tvrdých dat, může to podle něj vést k odchodu seriózních hráčů z trhu.

Dopady pak nemusejí nést jen firmy, ale i samotní klienti. Jestliže z trhu zmizejí regulovaní poskytovatelé a jejich místo obsadí méně transparentní hráči, spotřebitel na tom může být hůř než před zavedením ochranných pravidel. „Pokud změny přicházejí nahodile na základě vágních emocionálních argumentů, může dojít k tomu, že byznys to v Česku přestane bavit, půjde jinam a zůstane tady výběr z hroznů,“ uzavírá Rod.