V uplynulých dnech obletěl svět případ mladého muže, který z nejasných důvodů vlezl do tygřího výběhu v zooparku u anglického Doncasteru. Třiadvacetiletého Williama Chapmana tam zakrátko rozsápal Altai, samec tygra amurského, největší žijící kočky.

Americký prezident se tři dny po mladíkově smrti podělil o děsivý záznam útoku na svých sítích, ačkoli rodina prosila, aby se nešířil, a vzápětí přidal video vygenerované umělou inteligencí, v němž na místo nešťastníka nechal naroubovat sám sebe, aby ukázal, jak hravě by tygra přepral. Tady skutečně nemáme slov ani síly se rozhořčovat. Nezbývá než smutně konstatovat, že takhle se bohužel dnes prezentuje nejmocnější muž světa.

Mnohé otázky vzbudilo i to, proč vlastně mladík do výběhu vlezl. Podle rodiny trpěl vážným duševním onemocněním a při následném soudním šetření vyšlo najevo, že mu byla diagnostikována schizofrenie a v minulosti prodělal psychotické epizody. Není tedy vyloučeno, že si vůbec neuvědomoval, jaké nebezpečí mu hrozí. Na záběrech z posledních chvil napomíná tygra zdviženým ukazovákem a snaží se ho usměrnit v naivním očekávání, že zvíře přestane. Inu, nepřestalo. Několik minut předtím ještě z výběhu sdílel na instagramu video, jak se k tygrovi blíží. Úvaha nad současnou kulturou, v níž musí být všechno zaznamenáno a sdíleno, by vydala na samostatný text.

Vše se seběhlo tak rychle, že nikdo nestihl zasáhnout. Objevila se ale hypotetická otázka, zda by bylo správné tygra zastřelit, kdyby v tu chvíli někdo měl zbraň, a tedy možnost neštěstí zabránit. V anketě amerického evolučního biologa Colina Wrighta na síti X se k překvapení mnohých těsná většina z více než dvaceti tisíc hlasujících vyslovila, že by nestřílela. Typické zdůvodnění: mladík si za svůj osud může sám a jeho záchrana nestojí za smrt vznešeného, a navíc ohroženého zvířete. Mimochodem, tygr je v tuto chvíli v pořádku a neplánuje se, že by byl utracen. Ostatně čemu by to pomohlo? Zvláštní je jen představa, že ho park bude dál vystavovat.

V reakcích na anketu mnohé znepokojilo, co její výsledek vypovídá o tom, jak dnes vážíme lidský život, konkrétně že ho už nepovažujeme za samozřejmě nadřazený životu zvířete. „Skličující výsledek,“ okomentoval svou anketu sám Wright. Jiní ovšem zajásali, neboť lidstvo prý snad konečně překonává jeden z posledních rozměrů vlastní předpojatosti, takzvaný druhismus (speciesismus). Jde o přesvědčení, že pouhá příslušnost k lidskému druhu nás neopravňuje přikládat lidským zájmům větší váhu než zájmům ostatních živočichů. Rozhodující má být jejich vnitřní život, především schopnost vnímat a trpět. Kde existuje, zasluhuje morální ohled i zvíře. Pojem zavedl psycholog Richard Ryder, proslavil ho však slavný australský filozof Peter Singer v knize Osvobození zvířat. Druhismus v ní přirovnává k rasismu: upřednostňujeme-li zájmy člověka před zájmy zvířete jen proto, že patří k našemu druhu, hřešíme podle Singera podobně, jako kdybychom bez důvodu upřednostňovali bělochy před černochy.

Mimochodem, Singer z druhismu obžalovává i Ježíše Krista a používá jej jako argument proti existenci křesťanského Boha – anebo přinejmenším proti představě o jeho morální dokonalosti. V evangeliu totiž Ježíš vyžene démony z posedlého, jenž o sobě říká „jmenuji se Legie, neboť je nás mnoho“, a na jejich prosbu je pošle do stáda asi dvou tisíc vepřů, které se vzápětí vrhne ze srázu do moře a utone. Podle Singera jde o zbytečný projev lhostejnosti k osudu zvířat: Ježíš přece uměl démony vymítat, aniž by je kamkoli posílal. Mesiáš tu plýtvá životy tvorů, kteří jsou schopni trpět, vnímat okolí i vytvářet si vztahy, pročež si podle filozofa zaslouží morální ohled – a prasata toho všeho nepochybně schopna jsou.

Bereme-li tedy zájmy zvířat vážněji než dříve, znamená to, že jsme dospěli k vyššímu stupni mravního pokroku? Zde se nabízí další Singerův koncept, tzv. rozšiřující se kruh. Lidstvo podle něj nejprve bralo ohled jen na sebe, rodinu či tlupu, a jak mravně zrálo, rozšiřovalo okruh morálního zohlednění: na obec či polis, národ, civilizaci, až na celé lidstvo. Teď ho máme rozšířit i na ostatní druhy. Teorie má ovšem slabinu: když začneme brát ohled na širší okruh, nemusí nám automaticky zůstat to, z čeho jsme vyšli. Leckterý diktátor měl ostatně zvířata rád. Jeden známý, původem malíř, dokonce nejedl maso a jeho režim přijal přísný zákon na ochranu zvířat. Stejnou velkorysost ovšem vůči jiným lidem neprokázal.

Řada komentátorů nicméně považuje vyústění nynějšího incidentu za správné: mladík zemřel, ale tygr přežil a nebude utracen. Někteří v této souvislosti připomínají podobný případ z roku 2016, kdy byl v zoo v Cincinnati zastřelen gorilí samec Harambe, aby neublížil čtyřletému chlapci, jenž spadl do jeho výběhu, a litují, že ke střelbě došlo. A právě zde se ukazuje odvrácenější stránka tohoto způsobu uvažování. Podíváme-li se totiž na záběry incidentu, vidíme, jak Harambe dítětem násilně smýká vodním příkopem; vyděšený chlapec je zjevně v ohrožení života. Tvrdit při pohledu na takovou scénu, že správnější by bylo gorilu nezastřelit a dítě ponechat svému osudu, už nepůsobí jako výraz rozšířeného soucitu. Působí to spíš jako jeho pravý opak – jako cosi téměř psychopatického.

Z některých reakcí posledních dnů se navíc zdá, že radost z tygrovy záchrany nepramení jen ze soucitu s němou tváří, ale také z jisté mizantropie: z uspokojení, že hloupý a nabubřelý člověk dostal, co si zasloužil. Podobný sklon najdeme u některých radikálních environmentalistů, kteří v lidstvu vidí především škůdce, či dokonce rakovinu planety, bez níž by přírodě bylo lépe. Snad nejbizarnější podobu dostal tento způsob uvažování v americké antinatalistické „Církvi eutanazie“, která v devadesátých letech vyzdvihovala sebevraždu jako čin prospěšný planetě. Její hlavní heslo znělo: Zachraň planetu, zabij sám sebe.

Většina lidí by zřejmě stále řekla, že lidský život má před životem zvířete přednost. Otázkou je, zda je tato přednost ještě tak samozřejmá, jako kdysi bývala. Každý si to ostatně může vyzkoušet sám. Video si pouštět nemusíte. Stačí si představit ohromnou, v něčem majestátní a krásnou šelmu tváří v tvář mladíkovi, který se zoufale marně snaží se jí ubránit. Máte v ruce zbraň a několik vteřin na rozhodnutí. Co uděláte? Zastřelíte tygra?