Letošní pouť zasvěcení farního kostela v Kyjově Nanebevzetí Panny Marie byla o to slavnostnější, že při ní věřící a obyvatelé města děkovali a prosili za všechny generace předků i za ty, kteří ve městě žijí dnes. Uskutečnila se totiž u příležitosti 900. let od první písemné zmínky o městě, z roku 1126. Při této příležitosti také arcibiskup Jan Graubner, hlavní celebrant mše svaté v neděli 15. srpna 2026 , požehnal dvě nové vitráže v průčelí farního kostela.

„Dle dílny pana Tomáše Mitvalského z Brna, která vitráže vyrobila, při hledání po celém světě nenašli zmínku o tom, že by již někde vitráž sv. Carla Acutise existovala. A tak si troufáme tvrdit, že jsme první na světě,“ říká kyjovský farář P. Pavel Šupol.

Co vitráže obsahují, vysvětluje jejich autor – kyjovský rodák, spisovatel, scénárista, malíř a ilustrátor Oldřich Selucký.

Obsahové pojetí

Součástí obsahového zadání této vitráže bylo vyhnout se tradiční symbolice holubice a využít symbol světla a ohně (plamenů).

Návrh vitráže vychází ze zcela konkrétního momentu liturgického roku, z velikonočního liturgického průvodu. Trojí invokace „světlo Kristovo“ a doprovázející liturgický děj (postup k oltáři, postupné zapalování svící) názorně ukazuje, že světlo Ducha svatého, získané Kristovou obětí na kříži, nejenže osvětluje mysl a rozehřívá srdce jednotlivých věřících, ale současně je propojuje a vytváří z nich svou dynamikou společenství církve.

Tato propojenost a jednota je znázorněna propojením světelných forem a jejich společným směřováním vzhůru, k symbolu kruhu.

Výtvarné pojetí

Tvarové pojetí této vitráže je nefigurativní, tím už naznačující, že uvedené sdílení světla je vnitřním duchovním procesem. Současně však zvolené formy vzdáleně evokují jednak plameny svící, jednak obrysy lidských postav postupujících v průvodu vzhůru, směrem ke kruhové formě, která k sobě přitahuje samotný průvod i zrak diváka.

Kruh jako dokonalý geometrický tvar je tradičně nejzřejmější symbolikou božství (Ducha svatého i Ježíše Krista) a jako konkrétní podoba eucharistického chleba připomíná způsob, kterým věřící nejúčinněji přijímá světlo a sílu Ducha svatého.
Barevné řešení vychází z tradiční symboliky barev:

• zlatožlutá jako barva světla a ohně v tom nejméně materiálním slova smyslu
• modrá jako barva tajemství, do něhož je působení Ducha svatého ponořeno, tajemství počátku a konce vanutí Ducha: „… nevíš odkud jde a kam směřuje…“

Současně barevné řešení respektuje i zvláštnosti techniky vitráže, založené na působení světelných kontrastů a tradiční „síly“ modré barvy prozářené světlem.