Jsme v okresu Dang, ležícím 300 kilometrů vzdušnou čarou od Rasuwy, venku je kolem 30 stupňů a téměř stoprocentní vlhkost a my sedáme do džípu a vydáváme se za rodinami, které při nedávných povodních někoho ztratily. Někteří z nich ještě žijí v naději, že se jejich blízcí vrátí domů. Ti další se už se svými milovanými pohřešovanými loučí skrze rituály typické pro jejich komunitu.

https://datawrapper.dwcdn.net/JoRZd/1

Vystupujeme do víru prachu, zdraví nás psi, kuřata a skupina místních, kteří nás vedou k domu ženy, jíž potopa nejspíše vzala manžela.

Tato rodina patří do etnické skupiny Magarů, jejichž předci se zde usadili ve skromných kamenných domcích. Jediným příjmem rodiny, kterou dnes navštěvujeme, byl manžel, který za prací odešel až do horské oblasti Rasuwa.

Na zemi teď před námi sedí jeho žena, obličej jí zakrývá šátek, do kterého si utírá slzy. Vedle ní stojí čtyři děti. Nejstarší dceři je čtrnáct let a jedna cesta do školy jí trvá kolem dvou hodin. S sebou bere i mladšího bratra, pro nějž samotného by ještě cesta byla příliš složitá.

Místní posedávají na zemi a přinášejí nám vodu v plastové lahvi. Řidič odchází otevřít kufr a my se zvedáme a pomáháme nosit jídlo, které jsme rodině přivezli. Od humanitární organizace dostávají pytel rýže, čočku, sůl, cukr a slunečnicový olej. Podle ředitele organizace jim rýže snad vystačí na čtrnáct dní.

Následuje předání peněz – 10 000 rupií (asi 1380 českých korun), které jsou myšleny jako finance na výdaje spojené s hledáním pohřešovaného manžela. Peníze předává místostarostka a lidé z organizace si to musejí několikrát vyfotografovat pro účely dokumentace a podávání zpráv.