Vyjádření k článku Biskup pronajal lukrativní stavební pozemky na 70 let golfu. Církev tím přišla o stovky milionů  vydanému v Deníku N 25. srpna 2026

V článku Deníku N je probírána změna statutu části pozemků Arcibiskupství pražského v k. ú. Dolní Měcholupy v územním plánu Prahy ze zastavitelné plochy na sportoviště a je uvedena údajná nevýhodnost nájmu těchto pozemků. Pozemky v Dolních Měcholupech vlastněné dříve Arcibiskupstvím pražským (nyní v majetku Nadace Arietinum – převod se odehrál po mém skončení na AP, neměl jsem na něj už vůbec žádný vliv) byly součástí areálu společnosti Transgaz. Při modernizaci
technologie byly betonové haly postupně bourány a plynárenský areál zmenšován. Arcibiskupství nechalo jednu železobetonovou halu stát a mnoho let ji pronajímalo. Postupný vývoj území je v článku popsán, uváděné údaje jsou však zcela chybné.

Rekapituluji:
– Celková plocha pronajatého pozemku: 2,74 ha
– Z toho plocha v územním plánu určená k bydlení: 1,66 ha (tato skutečnost v článku
zmíněna není)
– Z toho plocha v ochranném pásmu plynárenského zařízení: 0,37 ha (tato skutečnost
v článku zmíněna není)

Při primitivní manipulaci s čísly jsou pak zřejmě ignorována nejen tato, ale i další fakta. Pro získání plochy stavebních parcel je třeba od plochy v územním plánu odečíst plochy potřebné na komunikace a další infrastrukturu. Cena stavební parcely je dotčena i náklady na vybudování infrastruktury, a to nejen na řešeném pozemku. V tomto konkrétním případě je dalším důležitým faktem i potřeba vybudovat ochrannou masivní železobetonovou zeď po obvodu plynárenského zařízení (ochrana obytných budov před výbuchem). Část vybudována byla, pro další zástavbu by musela být významně prodloužena. V článku provedené vyčíslení ekonomiky obchodního případu zcela ignoruje nájem pozemků sjednaný ve výši více než 2 mil. Kč ročně plus inflační navýšení. Hodnota tohoto smluvního vztahu se blíží 100 mil. Kč. Pro vyjednání podmínek smlouvy byl použit ekonomický model, který je ekvivalentní alternativě prodeje pozemků, celkový výnos zůstává stejný. Arcibiskupství pražské ale tímto postupem získalo i další pozitivní externality. Pozemky mu zůstaly ve vlastnictví s možností jejich dalšího rozvoje v delším časovém horizontu a současně bylo více diverzifikováno portfolio zdrojů příjmu. A v neposlední řadě je příjem z nájmu pozemku prakticky bez nutných nákladů na jeho zabezpečení.

Článek jako závěr uvádí, že Arcibiskupství přišlo o stovky milionů. Je to nesmysl.

Vyjádření k článku Církev řeší, proč se sama připravila o desítky milionů kolem Jindřišské věže vydanému v Deníku N dne 24. srpna 2026.

V článku Deníku N se uvádí, že Arcibiskupství pražské jako vlastník budovy pronajímá Jindřišskou věž nevýhodně a poškodilo se přijetím závazku opravit střechu historické budovy. Námět na využití samostatně stojící věže kostela sv. Jindřicha se začal projednáva před více než 20 lety. Byla uzavřena smlouva, na jejímž základě měl nájemce právo projekčně a organizačně zabezpečit výstavbu „věže ve věži“ a vše financovat. Proces trval výrazně déle, než se původně předpokládalo (což není v Praze neobvyklé). Postupně se objevující technická a právní omezení současně způsobila, že potřebný objem investice výrazně narostl na několikanásobek původního předpokladu. Po zahájení užívání nových prostor se ukázalo, že některá ustanovení smlouvy jsou nejednoznačná či nevyhovující a bude nutné je upravit. Situaci pak zkomplikoval zhoršující se stav krytiny střechy věže a občas padající kusy břidlice. Jednání o změnách trvala mnoho let a byla obtížná. Vlastník (Arcibiskupství pražské) byl samozřejmě pod velkým tlakem odpovědnosti za případné škody způsobené padající krytinou. Provedené kalkulace výše nákladů na opravu střechy však byly výrazně nižší (4–7 mil. Kč), než je uváděno v článku. Péče o historickou část stavby byla nakonec rozdělena tak, že rekonstruované vnitřní konstrukce historické části opravuje nájemce (většinu oprav již provedl v rámci stavby), zatímco vnější plášť opravuje vlastník objektu. To bylo kompenzováno zvýšením nájemného po opravě střechy. V článku uváděný údaj „tržní nájemné věže je 370 tis. Kč/měsíc“ byl pravděpodobně stanoven jako hypotetická hodnota nájmu prostor, které nájemce na své náklady vybudoval. Tento závěr je absurdním ekonomickým nesmyslem. Arcibiskupství pražské pronajímá prázdný tubus bez napojení na sítě. Nahlédnutím do účetních závěrek nájemce ve sbírce listin obchodního rejstříku lze jednoduše zjistit, že jeho roční provozní hospodářský výsledek činí řádově několik málo
set tisíc Kč. V Praze je více církevních objektů, které jsou pouhými artefakty bez využití, mimo jiné i další volně stojící zvonice. Jejich vlastníci musí vynakládat vlastní prostředky na jejich opravy a údržbu, byť jsou často doplňovány dotacemi. Dlouhodobě to však představuje zátěž. Jindřišská věž je však příklad úspěšného řešení. Kumulované tržby z nájmu již nyní dosahují cca 6 mil. Kč a příjmy budou pokračovat. Po skončení nájmu bude Arcibiskupství pražské vlastnit a využívat atypický objekt v centru Prahy, který bude z generovaných příjmů pokrývat nejen vlastní údržbu, ale i přispívat do rozpočtu Arcibiskupství. Závěr článku uvádějící ztrátu desítek milionů pro Arcibiskupství je proto nesmysl.

Vyjádření k článku Nevýhodný prodej církevních pozemků: desítky milionů končily ve firmách napojených na starostu vydaného v Deníku N 26. srpna 2026

V článku uvedeném v Deníku N je probírán postup při prodeji pozemků Arcibiskupství pražského v k. ú. Hodkovice v obci Zlatníky-Hodkovice a je poukazováno na údajnou nevýhodnost těchto prodejů. Jednání mezi obcí Zlatníky-Hodkovice a Arcibiskupstvím pražským o předmětných pozemcích začala možná již před 25 lety. Obec Zlatníky-Hodkovice projednávala
s významnými vlastníky pozemků jejich postoj k alternativám využití pozemků v zadání připravovaného územního plánu obce. Situace Arcibiskupství pražského byla specifická v tom, že tyto pozemky byly v té době ve vlastnictví státu, ale byly to pozemky původně vlastněné Arcibiskupstvím pražským a tím pádem blokované pro případné církevní restituce. S obcí Zlatníky-Hodkovice se po delších jednáních dohodlo Arcibiskupství pražské na tom, že pozemky budou součástí plochy určené jako technologický park. Obec se zavázala k developmentu území včetně zajištění dalších pozemků potřebných pro
projekt a Arcibiskupství pražské se zavázalo (v případě přijetí zákona o církevních restitucích), že bude části pozemků prodávat obci za stanovených podmínek. Současně jako jistou kompenzaci za přijetí tohoto závazku převedla obec Zlatníky-Hodkovice Arcibiskupství pražskému pozemek o výměře cca 14 ha. Pro případ uzavření církevních restitucí bez vydání pozemků technologického parku by tento darovaný pozemek zůstal Arcibiskupství a o pozemcích technologického parku by obec jednala se státem. Arcibiskupství pražské předmětné pozemky v restitucích církevního majetku pozemky v Hodkovicích získalo a smlouva o smlouvě budoucí se začala naplňovat. Obec plnila své závazky a v případě získání zájemce o koupi části pozemku byla sjednávána kupní cena s obcí individuálně. Sjednávaná cena zohledňovala reálné náklady na výstavbu a zajištění infrastruktury a též byla zohledněna hodnota části pozemku darovaného obcí Arcibiskupství. Že obec dociluje zisku při dalším prodeji bylo součástí dohody již při jednání o zahrnutí pozemků do ploch technologického parku v územním
plánu obce. Tyto prostředky jsou běžně v rámci developmentu obcím poskytovány a slouží většinou k rozvoji společné obecní infrastruktury (obecně například čistírna odpadních vod, komunikace, školská zařízení, dopravní obslužnost, služby a další).
Konstatuji, že Arcibiskupství pražské má v k. ú. Hodkovice nyní více pozemků, než mělo před uskutečněním prodejů pozemků v rámci technologického parku, a získalo odhadem více než cca 100 mil. Kč z těchto prodejů. Kdyby nedošlo před 25 lety k dohodě s obcí, mělo by Arcibiskupství pražské v této obci pozemků méně a nemělo by 100 mil. Kč příjmů.