Ve svém výzkumu Google Maps z prosince 2025 Lauren Leek analyzovala více než 13 tisíc londýnských restaurací a pomocí strojového učení vytvořila vlastní mapu, která zkoumá, proč jsou některé podniky na Google Maps viditelnější než jiné. Věnuje se také takzvaným „třetím místům“ – hospodám, kavárnám a dalším prostorům, které nejsou ani domovem, ani prací, ale kde se lidé potkávají. Ve své analýze britských hospod sleduje jejich úbytek a zabývá se tím, co jejich mizení znamená pro komunitní život, důvěru a vztahy mezi lidmi. Společenskovědní výzkum propojuje s prací s daty a jejich vizualizací. Letos na podzim bude hostkou Inspiračního fóra MFDF Ji.hlava.

V rozhovoru se kromě jiného dozvíte:

• O neviditelné moci Google Maps.
• Proč ubývají hospody a další „třetí místa“.
• Jaký druh odporu proti unifikaci bude podle Lauren Leek narůstat.
• A o tom, proč je někdy potřeba vstát od počítače a vyrazit mezi lidi.

Když dnes lidé slyší slovo „mapa“, většina si představí nástroj, který jim pomáhá neztratit se. Ve své práci však ukazujete, že mapy mohou také určovat, co vidíme, kam chodíme a komu věnujeme pozornost. Vzpomenete si na přesný okamžik, kdy jste si poprvé uvědomila, že mapa svět nejen popisuje, ale také ho aktivně utváří?

Určitě nešlo o jeden „aha moment“, ale spíš o postupné uvědomování. Vzpomínám si ale na jeden moment, který mě poprvé motivoval k napsání textu o Google Maps. Hledala jsem jednu restauraci, o které jsem věděla, že tam někde je, ale nemohla jsem ji na Google Maps najít. Uvědomila jsem si, že většina toho, co nám Google Maps ukazují, je utvářena spíš algoritmy než samotným fyzickým prostorem. A že rozhodnutí, co uvidíte, je vlastně učiněno za vás a vy na něj jako uživatel nemáte takový vliv.

Ani v případě navigace vlastně nevíte, jestli je vybraná cesta skutečně nejrychlejší, nebo optimalizovaná podle jiných kritérií. Pro jednotlivce je pak nesmírně těžké to ověřit, a tak všichni zpravidla spoléháme na tyhle zjednodušené mapy. A tak jsem si začala klást otázku, kam až tahle moc algoritmů sahá a jaké má důsledky pro fyzickou realitu, kterou obýváme.

Takže jako vždycky: na počátku byla hospoda.

Jak už to tak bývá.

Ve své práci o londýnských restauracích tvrdíte, že Google Maps jsou nejen adresářem, ale také „tvůrcem trhu“. Kdo je podle vás skutečným kartografem digitálního světa? Jsou to programátoři, platformy, uživatelé, vlastníci dat – nebo spíš souhra všech těchto aktérů, v níž už není snadné určit, kdo je za výsledný obraz odpovědný?

Myslím, že platí to poslední. Nakonec v tom všichni hrajeme svou roli. Jako spotřebitelé odevzdáváme svá data a do velké míry chceme, aby je platformy použily, protože díky nim lépe optimalizují výsledek, z něhož pak jako jednotlivci těžíme. Pak jsou tu programátoři, kteří činí samotné rozhodnutí – ale nezanedbatelná část z nich je vlastně předem učiněna i za ně a oni jen plní zadání, jehož konečný cíl zůstává stejný: maximalizovat zisk.

Vlastníci dat také dělají spoustu mikrorozhodnutí, z nichž každé je samo o sobě racionální, ale časem a v tom ohromném množství nabobtnají a mají zásadní důsledky pro veřejný prostor. Vezměme si jako příklad opět navigaci: