Pojďme se nejprve nadechnout a vydechnout. Česko není pod palbou. Česko jen není – a nikdy nebylo – v úplně bezpečném světě.

Včera to v polském parlamentu v mimořádném vystoupení připomněl, aniž by naši zemi zmínil, tamní premiér Donald Tusk. Buďme přesní a přeložme jeho výrok doslova: „Podle zpravodajských informací ruský plán zahrnuje i hybridní útoky drony i raketami na země podporující Ukrajinu včetně Polska.“

Dovolme si ještě jednu citaci, i zde je přesnost důležitá: „Existuje reálné riziko, že na území jednoho či více států na východě NATO mohou vniknout drony či jiné projektily a způsobit škody.“

Východní křídlo NATO čelí vyššímu nebezpečí už teď. Do aliančního vzdušného prostoru loni vletěla skupina ruských dronů, z nichž část havarovala a část byla sestřelena; už zapadlo, že jeden ruský dron tehdy mířil k českým hranicím a spadl nedaleko od nich.

Nad trojicí baltských republik je výskyt dronů už poměrně rutinní věc, stejně tak v Moldavsku nebo Rumunsku.

Ne vždy jde o ruské drony a snahu Kremlu otestovat protivzdušnou obranu Západu. Elektronickými prostředky jde oslepit dron, s jehož pomocí se Ukrajina brání ruské agresi a který letí třeba k Petrohradu. A poslat ho na Západ – s jistotou, že se na sociálních sítích najdou lidé, kteří to budou vydávat za „důkaz ukrajinské agrese“.

Prohlášení premiéra Babiše, že „čelíme hybridní válce ze strany Ruska“, by šlo shodit ze stolu s tím, že i šéf české vlády si konečně všiml toho, co lidé sledující dění už dávno vědí.

Byla by to ale zřejmě chyba. Západní zpravodajci soudí, že ruská hrozba