Je čtvrteční večer. Mezi lidmi vracejícími se z práce dnes v uličkách Prahy 7 pobíhají jedinci s červeno-černou mapkou v ruce. Noc literatury láká na 23 čtení, z nichž některá se odehrávají na místech veřejnosti běžně nepřístupných.

Jedním takovým místem je i dům na řece. Manželé Ciprovi se před několika lety rozhodli změnit svůj životní styl, a tak si nechali postavit obytnou loď, kterou pro tuto noc propůjčili stanovišti maďarské literatury. Prosklené stěny jako by téměř stíraly hranice mezi útulným obývákem a noční Vltavou venku.

V rohu místnosti už sedí v křesle herečka Milena Steinmasslová. Přednáší úryvek z románu Anity Moskátové s tematickým názvem Kotviště. Ten se odehrává ve světě, kde putovat, obchodovat a vládnout mohou pouze těhotné ženy. Jedna z hlavních postav Vazil se v tomto prostředí snaží šířit ideu rovnoprávnosti.

„Muži dostávali práci vázanou k místu, kde přišli na svět. Vazil se jich pokaždé ptal, kdo jim říká, co mají dělat. Odpovídali mu pokaždé ženskými jmény. Často mezi nimi slýchal i taková, jako měly jeho poručnice. Jen z té shody se otřásl,“ zní úryvek z knihy.

Steinmasslová zdůrazňuje, že knihu nevnímá jako feministický román. Pozornost si podle ní zaslouží z jiného důvodu. „Myslím, že poselstvím tohoto příběhu je ukázat, že překročit hranice, které jsou nám něčím dané, není nikdy zadarmo. Takovou hranicí nám může být třeba příroda,“ vysvětluje a přední řada posluchačů souhlasně přikyvuje.

Herečka v textu zároveň nachází paralely s českou literaturou. „V jedné pasáži se Vazil snaží