Ve středu 29. března 1899 se tehdy devatenáctiletá švadlena Anežka Hrůzová vracela z moravské Polné domů do vesnice Malá Věžnice okolo lesa Březina. Domů ale nedošla, o tři dny později bylo v přilehlém lese nalezeno její tělo – téměř nahé, s roztrhaným oblečením a prořízlým hrdlem.

Po provedení pitvy, která neodhalila žádné stopy znásilnění, byla Hrůzová 5. dubna pohřbena v kostele svaté Barbory v Polné. V září téhož roku začal proces s mužem podezřelým z Anežčiny vraždy, místním chudým židovským mladíkem Leopoldem Hilsnerem.

Ten měl lhát o svém alibi, svědci jej navíc spatřili na místě činu. Podle svědků u sebe nosil velký nůž, který se však po vraždě nenašel. Na základě svědectví a nepřímých důkazů byl posléze shledán vinným a odsouzen k trestu smrti. Ten mu ale císař František Josef I. prominul a Hilsner si místo něj měl odsedět doživotí, v pankrácké věznici nakonec pobyl osmnáct let.

Hilsner byl podezírán mimo jiné z rituální vraždy, což v souvislosti s antisemitismem ve společnosti vyvolalo masivní nevoli vůči jeho předpokládanému činu. Právě tato antisemitská vlna je dodnes označována jako hilsneriáda a stála u počátku detektivního pátrání amerického filmaře Bryana Felbera po nejpravděpodobnějším pachateli vraždy Anežky Hrůzové.

Výsledkem je film s prvky true crime a historického dokumentu Budoucnost utváří minulost: Kauza Hilsner, jenž příští týden míří do kin. Felber se v něm ptá, kdo tehdy mohl být skutečným vrahem, proč se právo podle něj zdráhá Hilsnera očistit a jak vražda ve městě Polná v roce 1899 ovlivňuje dnešní světovou politiku.

„Jde o událost, která