Hledíme katastrofě přímo do tváře, a přesto ji nedokážeme řešit, říká reportérka Aryn Baker. V rozhovoru popisuje, jak se od pokrývání politiky a konfliktů na Blízkém východě přesunula k popisování klimatické krize a proč spolu obojí souvisí více, než si myslíme.
Hledíme katastrofě přímo do tváře, a přesto ji nedokážeme řešit, říká reportérka Aryn Baker. V rozhovoru popisuje, jak se od pokrývání politiky a konfliktů na Blízkém východě přesunula k popisování klimatické krize a proč spolu obojí souvisí více, než si myslíme.
V rozhovoru se mimo jiné dočtete:
Evropa v těchto dnech čelí další vlně extrémních veder. Města jako Madrid nebo Řím kvůli tomu vyhlásila krizový stav pro veřejné zdraví. Vy jste strávila psaním o dopadech extrémních veder na člověka i ekonomiku roky. Je současná realita v Evropě signálem, že hranice mezi „exotickou klimatickou krizí někde daleko“ a „domácí krizí“ se nadobro stírají?
Vlny veder a sucha, které v Evropě vidíme, jsou důkazem, že klimatická krize dorazila až k nám domů – do regionu, který ještě úplně nepochopil, co změna klimatu udělá s globální, ale i lokální ekonomikou.
Například Francii vlny veder nejsou cizí. V roce 2003 během extrémních teplot zemřelo přes deset tisíc lidí. Lidé to ale vnímali spíš jako jednorázovou záležitost. I v nedávných reportážích, které jsem psala, respondenti mluvili o tom, že Francie i celá Evropa se od té doby poučily a zavedly opatření, jak se s podobnými jevy vypořádat.
Když se ale podíváme na události tohoto léta, je zcela zřejmé, že to tak není. Nepoučili jsme se – a teď tu máme jednu vlnu veder za druhou, jenom letos to je už třetí, a to jsme teprve na začátku srpna.
A navíc jsme teprve na začátku jevu El Niño, který ty největší výkyvy historicky způsobuje – jak v Evropě, tak celosvětově. Sám o sobě sice není způsoben změnou klimatu, ale když se El Niño navrství na změnu klimatu a oteplování způsobené člověkem, vše násobně zhoršuje. Dopady El Niña jsme přitom ještě ani nezačali pociťovat – to všechno přijde až příští léto, protože tak to s El Niñem chodí.
Takže pokud si myslíme, že letos je to špatné, co teprve další léto?
Nemyslím si, že je na to kdokoli připravený.
Měli jsme za to, že stačí lidi dostat do vychlazených prostor, zařídit víc klimatizací, proměnit střešní systémy tak, aby více střech odráželo teplo, to je ale jen malinkatý výsek problému.
Stále totiž nemluvíme třeba o tom, jaké dopady to všechno má na podnikání a průmysl. Psala jsem to už v případě mistrovství světa ve fotbale před čtyřmi lety v Kataru – venkovní práce v těchto teplotách nejsou možné.
Francie sice v nejteplejších dnech venkovní práce pozastavila a Španělsko představilo obdobnou vyhlášku, která například zakazuje v určitých teplotách práci zametačům ulic, což je skvělé, ale vůbec to neřeší