Gleb Boguš se na válku dívá očima práva a pravidel. Ví, za které zločiny má být pachatel stíhán a které jsou v rámci válečné vřavy „povoleny“. Vysvětluje, kdy ani generál agresorovy armády nemusí být legitimní cíl a proč nelze bombardovat vodovod, ze kterého pijí nepřátelští vojáci.
Gleb Boguš se na válku dívá očima práva a pravidel. Ví, za které zločiny má být pachatel stíhán a které jsou v rámci válečné vřavy „povoleny“. Vysvětluje, kdy ani generál agresorovy armády nemusí být legitimní cíl a proč nelze bombardovat vodovod, ze kterého pijí nepřátelští vojáci.
Na co se v rozsáhlém rozhovoru mimo jiné ptáme?
Donedávna jsme byli zvyklí slýchat zprávy o velkém počtu civilních obětí na ukrajinské straně. V posledních měsících se ale válka částečně přesunula i na ruské území. A najednou i odtamtud přicházejí informace o mrtvých civilistech. Znamená to, že i Ukrajina „přitvrdila“? Má na to právo?
Situace, v níž Ukrajina je, jí dává právo jít po ruském území. Vše je nicméně mnohem složitější.
Pravidla totiž může porušovat jak agresor, tak oběť. Ukrajina, byť je to bránící se země, si nemůže dělat, co chce, dokonce ani nesmí odpovídat na ruské porušování pravidel stejným způsobem.
V červenci 2026 zahynulo ve válce Ruska proti Ukrajině 634 civilistů. Průměrně dvacet lidí denně. Je to vůbec nejvíc od začátku velké války v únoru 2022. Poprvé ale třicet procent civilních ztrát připadá na ruské území nebo na okupovaná ukrajinská teritoria. Spočítala to renomovaná monitorovací skupina Conflict Intelligence Team. V červnu na obou stranách zahynulo 451 lidí.
Nejvíc obětí přinesl ruský nálet na Kyjev v noci na 2. července, při kterém zemřelo 31 lidí.
Neplatí tedy, že když jsem slabší a napadený, je mi dovoleno vše?
Ani sebeobrana nesmí být bezhraniční.
Kde jsou ty hranice?
Jazykem práva: vše, co dělá bránící se strana, musí být