Beztrestnost nemajetných i neustálé vršení neukončených přestupkových řízení vystavovaly slovenskému systému vymáhání práva dlouhodobě nelichotivou vizitku. Peněžitá pokuta u lidí bez příjmů zcela ztrácela svůj odstrašující a výchovný efekt. Ministerstvo vnitra SR proto přišlo s radikální změnou v podobě novely přestupkového zákona, která nabyla účinnosti v polovině července 2026.

Nový postih nese oficiální název „menší obecní práce“. Správní orgány mohou hříšníkům uložit povinnost odpracovat si svůj prohřešek přímo ve prospěch komunity, a to buď samostatně, nebo jako doplněk k finančnímu postihu. 

Do reflexní vesty se mohou převléknout řidiči za celou škálu prohřešků, pokud na místě nezaplatí a následně ignorují výzvy k úhradě. Jde zejména o vyšší finanční tresty, na které řidič jednoduše nemá hotovost.

Typicky se jedná o výrazné překročení povolené rychlosti v obci i mimo ni, riskantní předjíždění, jízdu pod vlivem alkoholu v mírnější formě (která ještě není trestným činem), nebo nerespektování dopravního značení, které bezprostředně ohrozilo ostatní účastníky provozu. Pokud řidič takovou pokutu ignoruje a neprokáže majetek k exekuci, místo stržení peněz z účtu nastoupí práce pro obec.

Zákon sice platí i pro cizince, ale u osob bez trvalého pobytu na Slovensku je výkon manuálních prací prakticky nevymahatelný, a úřady proto trvají na finančním postihu.

Dospělým hříšníkům mohou úřady vyměřit 20 až 150 hodin manuální práce. Určitá mírnost platí pro mladistvé ve věku od 14 do 18 let, kterým hrozí poloviční sazebník v rozmezí 10 až 75 hodin.

Na odpracování celého vyměřeného trestu má dospělý či mladistvý přesně jeden rok, přičemž měsíčně musí odsloužit minimálně deset hodin. Vše má probíhat ve volném čase hříšníka a bez jakékoliv finanční kompenzace.

Typickou náplní práce je úklid veřejných prostranství, údržba městské zeleně, pomocné práce při péči o životní prostředí či kulturu nebo výpomoc v oblasti sociálních služeb a komunitních aktivit.

Pracovní náčiní i ochranné pomůcky musí přestupci dodat obec nebo jí zřízená organizace, ostatní osobní náklady, jako je například doprava na místo, si hradí odsouzený sám.

Přestupce si nemůže sám vybrat, co se mu více hodí. Úřad při posuzování přihlíží k jeho majetkovým poměrům a situaci. Veřejně prospěšné práce uloží tehdy, pokud je zřejmé, že by peněžitá pokuta byla nevymožitelná nebo by neměla žádný odstrašující účinek.

Systém navíc myslí i na logistiku a zdravotní stav. Práce nelze uložit osobám v pracovní neschopnosti nebo lidem s invaliditou. Samotné uložení trestu navíc vyžaduje předchozí souhlas obce, která musí potvrdit, že má pro daného člověka smysluplné využití i kapacity na dohled.

Opravdové zuby však novému systému dává až jeho přímé provázání s trestním zákonem. Pokud se odsouzený k práci bez vážného důvodu nedostaví, vyhýbá se jí nebo její výkon úmyslně maří, přestává jít o pouhou pořádkovou banalitu. Takové jednání je nově klasifikováno jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí.

Neplatič se tak z kategorie běžného přestupce ze dne na den přesouvá do škatulky trestně stíhaných osob s vyhlídkou na záznam v rejstříku trestů nebo i reálný pobyt za mřížemi.

Slovenský přestupkový restart navíc nepřinesl jen manuální práce. Současně skokově vzrostly i horní hranice běžných pokut. U přestupků proti veřejnému pořádku, jako je například rušení nočního klidu nebo odkládání odpadu mimo určená místa, se maximální částky zvedly z dosavadních, často desítky let starých limitů až na 300 eur (asi 7300 Kč).

Zdroje: Ministerstvo vnútra SR,  Nový Čas, SME.sk, TA3