Mezi Varšavou a Berlínem se schyluje k přetahované o to, kde budou v budoucnu rozmístěny hlavní americké základny a s nimi i jádro přeskupené vojenské přítomnosti USA v Evropě. Výsledek určí rovnováhu sil v nové podobě Severoatlantické aliance, již někteří označují jako NATO 3.0.

Koncem července oznámil náměstek amerického ministra obrany Elbridge Colby na síti X, že Pentagon zahajuje analýzu toho, jak jsou vojenské síly v Evropě umístěny. „Půjde o skutečnou revizi, jejímž cílem bude zajistit, aby NATO rychle a nenávratně nakročilo směrem k tomu, že Evropa převezme hlavní odpovědnost za svou konvenční obranu,“ napsal Colby, dlouhodobý zastánce snížení americké přítomnosti na starém kontinentu.

Už na začátku května Washington oznámil, že z Německa stáhne pět tisíc členů vojenského personálu z celkového počtu zhruba 38 tisíc, a odborníci se shodují, že další redukce bude pokračovat. Neméně důležité bude ale i to, kam se zbylé americké síly přesunou.

„Klíčová otázka je, zda Německo nebo Polsko budou hnací silou nového přeskupení v regionu,“ napsal na síti X Andrew Michta, expert na východní Evropu v think-tanku Atlantic Council. „Z mých rozhovorů ve Washingtonu vyplývá, že Pentagon upřednostňuje Berlín jako svého hlavního partnera, operační požadavky na východním křídle NATO zase tento přístup nepodporují.“

Až dosud byla většina amerických sil v Evropě alokována v Německu, kde má historicky vybudovanou rozsáhlou infrastrukturu. Polsko však hraje stále důležitější roli coby hlavní pilíř obrany východní Evropy před Ruskem.

Formální start přehodnocení americké vojenské přítomnosti navazuje na novou Národní bezpečnostní strategii, s níž přišla administrativa prezidenta Donalda Trumpa minulý rok. Ta za prioritu pokládá hlavně udržení vlivu ve Střední a Jižní Americe nebo zadržování vojenského vzestupu Číny. A to i na úkor závazků v Evropě. 

S nadcházejícím přeskupení amerických sil v Evropě se už o slovo hlásí zejména Polsko a pobaltské země, které jsou nejblíže Rusku. Ty by chtěly mít americké vojáky spíš na svém území.  

Podle údajů think-tanku Rada pro mezinárodní vztahy je v Evropě zatím přibližně 80 tisíc amerických vojáků a vojaček. Po Německu, kde v je v Ramsteinu i největší letecká základna USA v Evropě, mají největší kontingent Itálie (12 tisíc) a Velká Británie (deset tisíc). 

V Polsku mají Američané vojenský personál o síle deseti tisíc lidí, což zahrnuje pozemní i letecké jednotky a také velitelskou a logistickou infrastrukturu. Jednotky zde nejsou nastálo, ale pravidelně rotují do jiných částí světa nebo zpět do USA a nahrazují je nové. V Německu a dalších zemích západní Evropy jsou naopak umístěny permanentně. Tento stav je dědictvím studené války i dohod mezi NATO a Ruskem z konce devadesátých let, kdy se NATO zavázalo, že nebude ve střední a východní Evropě budovat nové stálé základny.

Slabina tohoto přístupu se naplno ukázala letos v květnu, kdy americká administrativa náhle zrušila rotaci čtyř tisíc členů posádek v Polsku, aniž celou věc konzultovala s tamní vládou. Ačkoli toto rozhodnutí Washington posléze odvolal a jednotky do země poslal, epizoda Poláky utvrdila v požadavku, aby Američané v Polsku vybudovali permanentní základny.

V červnu polská vláda o tuto možnost Washington oficiálně požádala. „Uděláme vše, co bude v našich silách, abychom zvýšili přítomnost amerických vojáků a vytvořili co nejlepší podmínky pro našeho amerického partnera,“ řekl tehdy k požadavku polský ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz. Také prezident Karol Nawrocki otevřeně mluvil o tom, že by rád část Američanů z Německa viděl na polském území.   

Podle představitelů polského ministerstva obrany se dokonce už zvažují dvě lokality v Dolnoslezském a Velkopolském vojvodství. Vznik trvalých amerických základen podporuje 44 procent Poláků, opačný názor má 41 procent. 

Polsko se na první pohled jeví jako vhodný kandidát pro to, aby na jeho území vznikl nový uzel pro americké síly v NATO. Na proamerické orientaci v zemi existuje dlouhodobá shoda a Varšava v posledních dekádách podpořila USA politicky i vojensky v konfliktech v Afghánistánu a Iráku. O možnosti, že se část amerických vojáků přestěhuje z Německa k jeho východnímu sousedovi, mluvil také sám Trump už v létě 2020. 

Polské ambice navíc nekončí u otázky rozšíření americké konvenční přítomnosti v Evropě. Ze země přicházejí i signály o tom, že by se ráda zapojila do programu takzvaného jaderného sdílení. Podle červnového článku v deníku Financial Times by Polsko společně s baltskými státy chtělo mít na svém území americké letouny schopné nést v případě potřeby jaderné zbraně.

Přesto ale první kroky Američanů ohledně nových plánů na přeskupení směřovaly za politickými a vojenskými představiteli Německa, Velké Británie, Itálie a Rumunska. Část polské politické scény tuto skutečnost těžko rozdýchává. Zbigniew Kuźmiuk, poslanec polského parlamentu za opoziční stranu Právo a spravedlnost, se v komentáři na webu Salon24 jízlivě ptá, proč Německo jedná s Američany místo Polska.

„Nemějme žádné iluze. V současné době probíhá soupeření o to, kdo převezme roli hlavního pilíře americké vojenské přítomnosti v Evropě,“ doplnil jeho názor na síti X Sebastian Meitz, expert z konzervativního polského think-tanku Sobieského institut.

Americká sázka na tradiční spojence ovšem není tak úplně překvapivá vzhledem k dlouhodobým názorům architekta nové americké strategie Elbridge Colbyho. „Německo má potenciál přispět ke kolektivní obraně NATO mnohem víc než v současnosti a vzhledem k jeho bohatství a vyspělému průmyslu může zásadně změnit současnou situaci,“ napsal Colby před pěti lety ve své knize The Strategy of Denial, v níž nastínil svůj pohled na americkou roli ve světové bezpečnosti. Z knihy vyplývá, že Colby Německo považuje za základ nové evropské bezpečnostní konfigurace. Polsku takovou pozornost nevěnuje.

Němečtí představitelé sice otevřeně mluví o tom, že Evropa musí převzít více zodpovědnosti za vlastní bezpečnost, je ale zřejmé, že americkou přítomnost chtějí v maximální míře zachovat, a to hlavně v Ramsteinu. 

Tato základna je podle vyjádření německého ministra zahraničí Johanna Wadephula nenahraditelná jak pro USA, tak i pro Německo a slouží bezpečnosti Německa. 

Americká přítomnost má navíc také velmi praktický ekonomický rozměr. Jak řekl starosta města Ramstein-Miesenbach Ralf Hechler pro francouzský deník Le Monde, letecká základna přináší tamní regionální ekonomice kolem dvou miliard eur ročně (50 miliard korun).

Před ekonomickými následky odchodu Američanů ale varoval i Markus Söder, ministerský předseda spolkové země Bavorsko, odkud má odejít větší část z avizovaných pěti tisíc vojáků. Zájem na udržení Američanů v Německu má rovněž kancléř Friedrich Merz.  

Naopak jeden z předsedů krajně pravicové strany Alternativa pro Německo (AfD) Tino Chrupalla volá po úplném odchodu Američanů ze země. I přes vzrůstající popularitu je ale AfD v této otázce, jakož i v mnoha dalších, zcela mimo německý hlavní proud. 

Polsko a Německo by se měly podle polské bezpečnostní expertky Justyny Gotkowské z think-tanku OSW snažit především spolupracovat. Zatímco Varšava hraje nyní v obraně Evropy nezpochybnitelně čím dál silnější roli, zůstane Berlín stěžejním logistickým uzlem v jakémkoli dalším konfliktu a Poláci se bez něj jen tak neobejdou. Pro soutěžení tak moc prostoru není, konstatuje Gotkowská.